Kuala Lumpur
Malajsie se lisi hodne v mnoha aspektech od okolnich zemi, ktere jsme navstivili. Od etnickeho slozeni (vetsina Malajcu, menšiny Indu a Cinanu), pres nabozenstvi zde praktikovanych (islam - oficialni vira, hinduismus, budhismus), rozvinutost infrastruktury po ekonomiku a dalsi... A Kuala Lumpur vetsinu techto rozdilu znasobuje. Pote, co jsme projeli dalnicni mytne brany, abychom vjeli do Kuala Lumpur kolem obrovskych rezidentnich vyskovych vezi, se nas autobus zacal motat nespoctem dalnicnich nadjezdu, podjezdu, projizdel ruzne silnicni privadece, odvadece a rozvadece aby se nakonec prokroutil skrz male i velke krizovatky na jedno z nekolika (hodne) modernich autobusovych nadrazi (v KL tomu rikaji terminaly), ktere nam pripominalo spise male letiste. Uz behem teto prijezdove cesty jsme obdivovali vyskove (nejen ty rezidentni) budovy, kterych je zde moc a moc. Dalsi ukazatelem ekonomicke vyspelosti je dopravni system fungujici v KL. Autobusy "MHD" jsme videli i v jinych mestech jihovychodni Asie, ale system kolejove dopravy na nas zapusobil. Predevsim bezpilotni vagonove soupravy metra a pak take nadzemni "jednokolejka". Jednokolejku muze vyuzit kazdy predevsim pro moznost "vyhlidkove" cesty - z klimatizovaneho vagonku jsme si vychutnali panorama mesta nad nami, i zacpane ulice pod nami.
Fotky: 1) KL monorail; 2) Petronas Tower; 3) Art gallery;
V cem se vsak Malajsie lisi a KL je toho nejkriklavejsim dukazem je kvalita ubytovani pro baťůřkáře(samozrejme tim mame na mysli nejnizsi cenovou kategorii). Prvni noc jsme spali za 13$ v pokoji, kde na nas po setmeni vybehli broucci a brouci z polstaru a matrace. Odrazeli jsme je jen tak tak a vzpominali na suprove spani v Thajku, Laosu, Kambodzi a Vietnamu. Pak jsme nasli o neco drazsi pokoj v hotelu, kde jsme za 17$ bydleli o dost lepe, ale nejake brouky jsme take museli neutralizovat (eufemismus pro zadupnuti). V KL je take dobrym zvykem ceny ubytovani na vikend o neco zvysit (az o 50%), takze jsme za stejny pokoj museli za patecni vecer neco priplatit.
Dalsi prekvapeni, ktere si na nas KL pripravilo jsou nevelke rozmery a kompaktnost centra mesta. To znamena, ze temer vsechny atrakcev centru lze obejit pesky a prekvapive to neni nijak neprijemne prechazet vsechny ty krizovatky a hlavni silnice. Hromadnou dopravu clovek vyuzit vubec nepotrebuje, pokud chce navstivit cinskou, indickou nebo nakupni ctvrt a nebo treba nejaky ten park, kterych je v KL prekvapive hodne. Ale preci jen jsme vyuzivali sluzeb MHD pro navstevu asijskych dvojcat - Petronas Towers, Narodni muzeum a vynikajici Art gallery
Melaka
(Pozn.: naše zápisky z cest skončily v Kuala Lumpur. Následující text je dopsán z paměti, čtyři roky po návratu domů :)Takové menší město s velmi pohledným historickým centrem, které je složeno z jednolité skladby nízkých domků patřící "původní zástavbě". Jen tu a tam vykoukne o něco vyšší budov, jednou náboženská stavba, podruhé hotýlek... Kousek od historického centra se ale taky nachází obrovské budovy, nákupní a zábavní centrum, Holiday Inn a další
Psát o historickém významu Melaky v dobách, kdy zdrojem pohonu veškeré námořní dopravy byl jen a pouze vítr je zbytečné. Zjednodušeně řečeno se jednalo o pupek světa pro transport a obchodování se zbožím mezi Evropou a Asií. To bylo dáno polohou města ve vztahu k pravidelně proudícím pasátům podél rovníku. Vzhledem k uvedené důležitosti se čas od času zachtělo kdejaké mocnosti zabrat si přístav a využívat této strategické polohy pro své zájmy. Následkem toho, jak to tak bývá byla spousta násilí, revolucí, kontrarevolucí a tak podobně. Místní jsou na toto místo patřičně hrdí, i když jeho sláva pominula minimálně před 200 lety. Za ztrátu významnosti "vděčí" město konkurenčním strategickým místům (Singapur) a nástupu průmyslové revoluce, která z plachetnic udělala druhořadé dopravní prostředky na mořích a oceánech... Dnes z dřívější slávy zůstala jen vzpomínka. A o tu se místní moc hezky starají. A turisté na to rádi slyší. Jako turista tady několik dnů pohodlně strávíte, aniž byste se museli pohybovat jinak než pěšmo.
Fotky: 1) Ulice Melaky; 2) Náš guest; 3) Typický dům v hist. centru. Úzký, řadový, dvoupodlažní. V přízemí kromě jiného mají kašnu s fontánkou (jako klimatizační jednotka), v horním patře jednoduché, skromně zařízené, ale prostorné pokoje.
Jestli existuje něco, proč bych měl doporučit někomu jet do země, kde pozitivní diskriminace většinové společnosti (vzdělávání, daně) na úkor indické a čínské minority nevytváří ten správný obrázek v očích demokratický smýšlejícího Evropana, pak je to určitě jídlo! Jídlo, které jsme jedli v Malajsii je určitě to nejlepší jídlo, které jsme kdy jedli. Jedno jestli vegetariánské, kuřecí, hovězí, snídaně nebo večeře. Jestli to připravili Indové (Tarik teh), Číňani (Hainan chicken) nebo Malajci (Laksa) je taky jedno. Vše bylo nenapodobitelně vynikající a dech beroucí. Možná to bylo proto, že Malajsie byla jaksi navíc. V původním plánu naší cesty vůbec nebyla. Ale to, že jsme se pro ni rozhodli, povýšilo naše krátkodobé cestování v celkovém hodnocení o jeden stupínek výš. Ani po čtyřech letech jsme nezapomněli jak nás tamní jídlo okouzlilo. V Malace si dáte i zvláštnost, což je zmrzlina (na plátky nařezaný led s durianem, který smrdí jako prase, fazolemi, nějakou omáčkou a ještě něčím). To jediné nám v Malajsii nechutnalo.
Port Dickson
Co říct k Port Dicksonu? Jediný důvod, proč jsme tam jeli byla zmínka, že nedaleko Port Dickson je jakási rezervace, která svoji skladbou představuje původní deštný prales zdejší flóry. A tato rezervace (cca 30? hektarů) je nejdůležitějším bodem pro statisíce ptáků, kteří každoročně migrují na Indonéské ostrovy a zpět. Zde se nachází nejužší místo mezi pevninou a ostrovy. A ptáci to ví :-) K naší smůle byl festival (oslava této podívané) o 14 dní později, ve chvíli, kdy my jsme již byli doma. My jsme do rezervace sice vyrazili, ale kromě abnormálního klimatu a vylekání orangutany v tomto pozůstatku původní vegetace, která padla za oběť osidlování nebo plantážím palmy olejné, jsme zde vůbec nic jiného nezažili.Koupat se zde široko daleko nikde nedá, protože Malacká úžina je možná nejfrekventovanější plavební cesta na světě a následkem této skutečnosti je moře hodně, ale hodně špinavé. Bydleli jsme v zajímavém Rotary hostelu. Což byla podniková ubytovna kempového typu s podivnou, ale velmi komunikující indickou správcovou.
Nakonec jsme si ještě zahráli na lakomce, protože jsme raději cestovali cca 4 hodiny na letiště KLIA veřejnou dopravou za mrzký peníz, na místo hodinového servisu s taxikářem, který by nás "oholil".
No a pak zvonec a pohádky byl konec.
