Z Phnom Penh do Siem Reap

View Larger Map
Nase cesta

 
Phnom Penh
Pro prejezd do nejvetsiho a zaroven hlavniho mesta Kambodzi jsme vyuzili sluzeb sdileneho taxi. To znamena, ze jsme si nasli taxi, domluvili se na cene a cekali na dostatecny pocet osob, abychom taxi naplnili a jeli. Po cca dvaceti minutach nas v taxi sedelo pet i se soferem a dali jsme se do pohybu. Za mestem jsme nabrali dalsi tri pasazery, takze nas na 80ti kilometrovou cestu bylo v taxi osm (jeli jsme osobnim autem vyssi stredni tridy - Toyota Camry). Takto naplnene taxi dojelo az do centra Phnom Penh, kde jsme trochu zdreveneli vystoupili u centralniho trziste a vydali se hledat ubytovani. Vydali jsme se smerem k centru a cestou se namatkove zkouseli ptat na ubytovani. Tech nekolik guesthouse, ktere jsme videli byly sice levne, ale dost mizerne. Temne pokoje neprilis ciste. My, trochu prekvapeni touto urovni a "zmlsani" predchozim ubytovanim, jsme pote sahli po minipokojicku v nejvyssim, patem, patre jedne bydovy, takze jsme si pripadali jako ve vezi (nase budova byla jedna z nejvyssich v okoli). Mravenci byli v pocetni presile, ale neutocili na nas.
Jeste tentyz den jsme se prosli po promenade reky Tonle Sap a podivali se na soutok s Mekongem. Voda siroko daleko, po ktere na lodich proudi spousta rozmaniteho materialu a ocividne i lidi. Reky funguji i jako zdroj ryb. To je vsak diskutabilni, videli jsme sice rybare s pruty, ale behem hodinoveho chytani nevytahli ani jednu rybu. Pri odpoledni prochajde jsme navstivili Wat Phnom, coz je chram na kopecku nedaleko centra, v nemz podle jedne legendy jsou ukryty sosky Budhu objevenych v truhle na brehu reky Mekong. Objev techto sosek v truhle je datovan kolem roku 1370 a byl duvodem pro zalozeni mesta. Mesto Phnom Penh bylo zalozeno v dobe, kdy kralovstvi Angkor zacalo upadat a prevzalo fci hlavniho mesta, respektive centra hospodarstvi, kultury a zivota vubec. Vecer jsme okusili mistni speciality na centralnim trhu, coz je stavba vysoke kopule a ctyr tubusu vychazejici z centralni kopule. Budova byla opravena v polovine roku 2011, takze dnes zde vse vypada temer sterilne ve srovnani s ostatnimi velkymi trhy, ktere jsme na nasi ceste videli. Budova je to nadherna pri pohledu ze zeme, jeste hezci pohled musi byt z balkonu okolnich domu a nebo ze vzduchu.

Soutok Mekongu a Tonle Sap.

Na dalsi den jsme si naplanovali navstevnicke skvosty v centru mesta. Ten prvni je Narodni muzeum sidlici v budovach, ktere svymi tvary a rozmery vycnivaji v mistni zastavbe nedaleko promenady. Vnitrek muzea je doslova nacpany artefakty z historie uzemi, na kterem se dnes nachazi Kambodza a to za poslednich dva tisice let. Nejvice artefaktu je z obdobi Angkorskeho kralovstvi. Podle informaci z pruvodcu je zde vystaveno mnoho originalnich soch a nebo stavebnich prvku prave z Angkorskych palacu. Neni potreba byt zapaleny do historie, aby jste si uzili i pul dne v mistnim muzeu. Druhum skvostem je prochazka v komplexu budov kralovskeho palace. Tento komplex se rozrustal az do dob nedavno minulych a nejzajimavejsimi misty je budova Stribrne pagody a budova pro korunovacni ceremonie. Stribrna pagoda nese svuj nazev protoze podlaha pagody je pokryta stribrnymi platy. Dneska je vsak videt pouze zlomek podlahy, zbytek je pokryt koberci.

Fotky: 1) Kralovsky palac, 2) Vyzdoba nadvori Kralovskeho palace, 3) Vyzdoba interieru Kralovskeho palace.

Po dni zaplnenem vehlasnou a velkolepou historii Kambodzi, jsme zakusili i historii odpornou a pro Kambodzany hodne bolestnou. A to takovou, kdy v roce 1975 ziskali moc v zemi komunisticti fanatici, kteri co do ideologickych cilu a mechanismu jak je dosahnout predcili vsechny doposud vyzkousene formy komunismu. Behem ctyr let trvajici genocidy dokazali snizit pocet obyvatel o jednu ctvrtinu, coz v absolutnich cislech cini dva miliony lidi. Jen pro priklad uvadime, ze jednim z poznavacich znameni nepritele strany bylo noseni bryli (brano jako znak inteligence). Nejznamejsi memorial krutovlady Rudych Khmeru ve meste je veznice Tuol Sleng (kodove oznaceni S21), kde byli vezneni a vyslychani nepratele strany. V mediich je do dnesnich dnu uvadeno sedm lidi, kteri prezili vezneni v tomto zarizeni (ve skutecnosti je zdokumentovano vice pripadu, ale media omylaji pouze cislo sedm). Dnes z techto sedmi ziji pouze dva. A my jednoho z nich potkali prave zde. Pan je jiz v pokrocilem veku a nam prislo, ze tak trochu loutkou dvou dam, ktere nam prodali vytisk casopisu s fotkami, pribehem a podpisem prave onoho prezivsiho za trochu premrstenou cenu. A prislo nam nakonec trochu lito, ze on, ktery prezil krute zachazeni v mistni veznici, zde dnes sedi a jeho pritomnost vyzniva spise jako "marketingovy trhak".

Fotky: Puvodne skole, pozdeji veznice Tuol Sleng 1) vnitrni, 2) venkovni chodby.

Jeste pred navstevou veznice jsme navstivili Killing fields za hranici mesta, coz je misto, kde byval vyhlazovaci tabor pro nepratele, predevsim pro ty vyslychane ve veznici Tuol Sleng. Pote, co se priznali k vykonstruovanym zlocinum. Zde v polich za mestem byli vezni zabijeni a pohrbyvani do masovych hrobu. Vetsina hrobu byla odkryta a lidske ostatky exhumovany. Avsak dodnes se zde objevuji kosti vystupujici ze zeme pusobenim destu a pohybu turistu. Takze jsme byli hodne prekvapeni a nevedeli co delat, kdyz jsme najednou zjistili, ze jdeme po pesine, na niz se nachazeji kosti a kustky lidskych ostatku... Takovychto vyhlazovacich taboru bylo po cele zemi vybudovano nekolik stovek. Nejnavstevovanejsi je zde u Phnom Penh. Sirsi okoli mesta Phnom Penh nabizi nemalo moznosti navstivit historicke pamatky. My se vsak vydali dal na cestu s vedomim, ze si jich uzijeme jeste jinde dost a dost...

Kompong Cham
Z hlavniho mesta jsme se vydali do Kompong Cham, vzdaleneho 120 kilometru. Po ceste autobusem jsme videli nekolik malo vesnic (asi tak dve) a jinak jen policka a na ne navazujici palmy. Tyto roviny se tahly do vsech stran, kam oko dohledlo. Tento pohled se po hodine jizdy stal trochu monotonnim a proto kazdy maly kopec, kolem ktereho jsme projeli pritahoval nasi pozornost. A temer na kazdem kopci byly videt sochy Budhy a nebo nejaky chram (za celou cestu jsme napocitali ctyri kopce). Vyhledy, to byl jeden z duvodu proc jet do Kompong Cham - v okoli mesta je nekolik kopcu, ktere maji skytat vyhledy do daleka na niziny kolem Mekongu.
Pri nakupu jizdenek v Phnom Penh jsme byli dotazani, jaky Kompong chceme navstivit. Naz jsme nasli na mape misto, abychom jej presne oznacili, vyjmenoval nam steward asi pet ruznych "Kompongu". Takze Kompong bude asi neco jako "Zdar" u nas v Cechach.
Pri hledani spani jsme zasli nad mizernou urovni ubytovani. Mnohem nizsi nez v Phnom Penh. Jaky to propastny rozdil oproti ubytovanim v jiznich provinciich Kambodzi. Trochu zdrceni horkem a vysokou vlhkosti (protoze jsme neustale tahli krosny a nenechali si je nekde docasne uschovany) jsme kyvli na takovy, ktery bychom si za jasne mysli nevybrali. Po ubytovani jsme vyrazili ihned ven, abychom co nejmene casu stravili v nasi male cimre (na druhou stranu nesmrdela a hmyzu tam moc nebylo - asi tam na nej bylo prilis neporadku :-).
Po promenade podel reky nas zdravily male deti a mavaly. Nektere krome klasickeho "Hello" pridali i jine vety v anglictine, tak jsme se snazili konverzovat. Dosli jsme k sezonnimu mostu postaveneho z bambusovych tyci, ktery vede na jeden z ostrovu v koryte Mekongu a ktery je kazdorocne staven po obdobi destu, kdy se Mekong zklidni a snizi svoji hladinu. Pri pohledu na konstrukci a rozmery mostu to vypada na poradnou Sisifovskou praci. Po ceste zpet, uz za tmy, jsme na promenade mijeli obyvatele Kompong Cham, kteri se zde bavili. Jedni popijeli pivo nebo kavu, jini cvicili aerobic a dalsi si kopali takovou veci, ktera je podobna kosiku na badminton, ale hra pripomina nas hakysak. Breh reky byl kazdopadne nacpany davem lidi bez nejakeho rozliseni. Stari, mladi, muzi, zeny, deti. Takova pekna socialni idylka...

Fotky: 1) Mekong a doprava, 2) Most spojujici brehy Mekongu, 3) Bambusovy most na ostrov.

Dalsi den jsme vyrazili na motorce k mistu, ktere melo byt tim nejlakavejsim v okoli. Kopec s vyhledem do sirokeho okoli. Kopec, asi 40 metru prevysujici okolni krajinu, ma na svem vrcholu vybudovany minikomplex stanku s obcerstvenim a dale tady stoji nabozenske stavby, kdy nejstarsi vez je v dosti zubozenem stavu. Zub casu a bomby se na ni podepsaly. Po zdolani kopce jsme videli, ze toho moc neuvidime. Jakasi mlha, ci opar nam umoznil vyhled maximalne pet kilometru daleko. Takze po pocitani a psani s mistnimi detmi (ktere nejprve zebraly), jsme odjeli zpet do mesta. Druhy z nasich cilu byl Wat Nokor. Misto, kde se zachovaly lateritove zdi z palacoveho staveni, v nichz je postavena moderni pagoda. Puvodni zastavba z jedenacteho stoleti dodava mistu punc stredoveku a moderni zastavba toto misto ozivuje. Nadherne misto s jeste lepsi atmosferou, ledabyle lezici nedaleko hlavni silnice a bez vyraznych smerovek. Jakoby urkyte pred ruchem civilizace. Jen ten bordel z plastoveho materialu nam pripomnel, ze jsme v civilizaci dnesnich dnu.

 Fotky: Wat Nokor.

Kdyz jsme neuspeli s vyhledy u jednoho kopce, nasli jsme jinym smerem kopce hned dva. S odstupem casu od ranniho pokusu jsme meli mnohem lepsi vysledky. Par hodin pred zapadem slunce se ovzdusi vycistilo a my se kochali dalkami, jenz se pred nami otevrely. Jeste nez slunce zapadlo, stihli jsme prejet Mekong po obrovskem moste, abychom navstivili byvaly majak. Zdolani schodu, ktere nebyly nic vic nez zelezna zebrikova konstrukce nas malem stalo ciste kalhoty. Ale nase odvaha byla ocenena dalsim vyhledem na mesto pres Mekong. Opet jsme vynechali nektera mista k navstiveni nebo mozne aktivity a na druhy den vyrazili do dalsiho Kompongu - Kompong Thom.

 Fotky: 1) Katka a (ne)zebrajici deti, 2) Vyhledy na placku, 3) Majak nedaleko Kompong Cham.

Kompong Thom
Mesto situovane na puli cesty mezi Phnom Penh a Siem Reap je zajimave predevsim tim, ze necelych 30 kilometru daleko od nej jsou pozustatky mesta Sambor Prei Kuk. Doprava v Kambodzi je paradoxni v tom, ze se vyplati jezdit dlouhe cesty. Tohoto paradoxu jsme si vsimli, uz na uvod naseho cestovani v Kambodzi v Sihanoukvile. Z Sihanoukvile jsme jeli do Kampot za 5$, z Kampot do Kep za 5$, z Kep do Phnom Pehn za 4$. Kdybychom si vsak koupili listek ze Sihanoukvile primo do Phnom Pehn, zaplatili bychom za nej 5$. Stejne to bylo s nakupem jizdenky v Kompong Cham. Do 120 kilometru vzdaleneho Kompong Thom stoji listek do autobusu 4,5$. Pokud bychom jeli (po stejne trase) do Siem Reap vzdaleneho o dalsich 130 kilometru dal, zaplatili bychom 5$. My vsak chteli videt Sambor Prei Kuk, takze tech par dolaru navic jsme obetovali.
Po prijezdu jsme se ubytovali v guesthouse, ale ze nas pokoj je pekelne vyhrivany od slunicka jsme zjistili vecer, kdyz jsme chteli spat. Druhy den jsme si nasli pokoj stejne dobry a relativne chladny. Druhy den hlavne lilo jako z konve, takze jsme meli hodne volneho casu a zacali premyslet o koupi letenek na cestu do Cech. Dalsi den zalehla Katka se zdravotnimi obtizemi, takze se opet nikam nejelo. A hledani letenek, diky volnemu casu, zapocalo naplno. Dalsi den uz pominuly vsechny nase male problemy a vyrazili jsme na motorce prasnymi cestami k pamatkam predangorskeho obdobi, z devateho stoleti. Cesta mistni krajinou byla peknym pokoukanim, jen Ondra obcas vymetl pekne hluboke vymoly, protoze se kochal vyhledy do krajiny a nedaval pozor. Motorka vsak vse prezila a my taktez. Prijeli jsme na misto a zacali se prochazet pozustatky mesta, respektive sakralnich staveb, ktere byly postaveny nedaleko mesta. Z mesta (drevenych staveb) se vsak nic nedochovalo, krome staveb z cihel. V ridkem lese jsme mijeli veze ruznych tvaru a vysek. Nektere (vetsina z nich) jsou nenavratne poniceny nebo uplne rozvaleny. Par jich vsak zustalo stat a jsou rekonstruovany.

Fotky: 1) Zarostla vez, 2) Rozpadajici se vez, 3) Oltarik.

Pokud by sem nekdo chtel vyrazit, at neceka zadne bombasticke budovy a ohromujici rozmery, ale kdyz si clovek uvedomi, co byla mistni kultura schopna vystavet v devatem stoleti a hlavne jakym zpusobem, ohromen bude. Zvlaste pak v nekterych mistech, kde stromy (jejich koreny) prorostly stavebnim prostorem, je o efekt "ty brdo" postarano. Po navratu z vyletu zalehl se zdravotnimi potizemi Ondra... Protoze vsak nebylo co v Kompong Thom k navstiveni (nepocitame vylety motorkou za mesto) dalsi den jsme odjeli do Siem Reap.

Kambodza - jihozapadni provincie

View Larger Map
Nase trasa.

Jako idealni vychozi bod pro cestovani po Kambodzi se nam zalibilo mesto Sihanoukville, lezici v jihozapadnim koutu zeme. Z vietnamskeho mesta Ha Tien bylo velmi jednoduche dostat se prave sem, kdy z Ha Tien pres hranice do mesta Kep nas odvezli motorkari. A z Kep do Sihanoukville jsme jeli minibusem (zrejme mistni lokalka, avsak vyuzivana vyhradne turisty).
Ihned po prekroceni hranic byl znat velky rozdil: nejvyznamnejsi zmena je v hustote obydleni, kdy vietnamske uzemi je velmi huste obydleno a "vsude" se pohybuje mnoho lidi, na uzemi kambodzskem tomu bylo prave naopak. Par stovek metru za hranicemi pusobilo nekolik domu jako vesnicka, ale pote az do Kep jsme domy a pohyb lidi zaznamenali jenom zridka. Provoz na silnicich je take o necem jinem nez ve Vietnamu. Jedini, kdo po ceste pouzivali klaxon byli nasi (vietnamsti) motorkari. Raz krajiny se prilis nezmenil, jen se ve vetsim poctu z nizin vynorovali kopce. Po prijezdu do Kep nas prekvapila vyhlidka ze silnice, ktera lemovala more, plaz, vilky a resorty. Minimum lidi pohybujicich se po ulici naznacovalo, jako by mesto bylo opustene. Neni tomu ale tak. Nalezli jsme centrum (namesti), dali jsme si kavu, pokecali s Cechy, kteri zde vegetili a odfrceli dale.

Sihanoukville
Pokud se podivate na mapu Kambodzi a jeji pristup k mori, zjistite, ze ho moc nema. Vypada to, jakoby Thajsko velkou cast toho pristupu sebralo. A z toho mala pristupu k mori, co Kambodzi zustalo, je jen velmi malo obydleno a pristupno. A da se rict, ze prave mesto Sihanoukville je centrem primorskeho zivota pro Kambodzu.
Je zde pristav, ktery je schopen odbavit velke lode. Krome tranzitniho vyznamu mesta jsou to kilometry a kilometry piscitych plazi, at uz ve meste nebo mimo mestskou zastavbu. Ale i pres tento fakt neni mesto zahlceno hotely a ubytovacimi kapacitami a turisty. Spis to vypada, ze ten nejvetsi napor do investic ubytovacich kapacit a priliv velkeho poctu turistu na tyto poklidne plaze teprve prijde...

 Fotky: Plaze Sihanoukville 1) vice navstevovana, 2) mene navstevovana.

 To ze jsou plaze poklidne vsak plati predevsim pro dny mimo vikendy a svatky. Takze kdyz sem prijedete tak jako my na Novy rok, zjistite, ze se na mestske plazi temer nemuzete pohybovat, v uzkem pasu nekolika metru od more se koupe tolik Kambodzanu, ze delaji hradbu vlnam, a v mistech kolem plazi jsou rozvinute sezeni, lezeni a spani (doslova) celych rodin, ceny ubytovacich kapacit jsou zdvojnasobene a vsude (i na plazi) je nepredstavitelny bordel z odpadku vyprodukovanych masou lidi, ktera oslavovala prichod Noveho roku, coz je zde statni svatek. Lapali jsme po dechu, abychom to nejak rozdychali. Kdyz najednou, kde se vzal, tu se vzal Ondruv byvaly spolupracovnick Jirka Vedra a jeho parta Brnaku, ktery nas pro dalsi dny nasmeroval na plaz mimo mestskou zastavbu, kde byla situace zcela odlisna, temer idilicka... Plaze ve stinu palem, zvlastnich jehlicnanu, slunecniku a baru, byly relativne malo obsazeny a po odpadcich ani pamatky. My jsme zustali bydlet "ve meste" a za Brnaky jsme chodili asi trikilometrovou prochazkou po plazi, ktera vedla z mesta. A nutno rict, ze uz po druhem dni byly mestske plaze a okoli zmeneno k nepoznani. Mistni odjeli zpet do svych domovu a za praci a neporadek byl neuveritelne rychle odklizen.

Jirka Vedra - agent s povolenim opijet.

Zvlastni zde bylo, ze po ulicich (plazich) se pohybuje nemalo deti, kteri si (nebo sve rodine) prividelavaji sberem plechovek od napoju nebo PETek. Dale pak deti, ktere prodavaji ruzne pletene naramky. Takova detska prace vseho druhu, kam se clovek podival a kterou jsme za nasi cestu doposud nikde nevideli. Stejne tak nemalo zebraku (vetsinou zmrzacenych). Proc jsme nic podobneho nevideli ani v Laosu (ktery se Kambodzi podoba nejvice) nam neni jasne, treba se to casem dozvime.

Priprava jidla na plazi.

 Z mesta samotneho jsme toho moc nevideli, ani jsme se moc nesnazili. Povalovani na plazi a pojidani ryb a jinych morskych zivocichu nam stacilo. Zasli jsme do mistniho podniku, ktery pronajima mistnosti s DVD prehravacem a podivali jsme se na film Mesto duchu z roku 2002. Zadna velka slava to teda neni, ale byl natocen v Kambodzi a ve filmu je slyset docela podmaniva muzika.
Po trech dnech odpocivani jsme se vydali do mesta Kampot, abychom zacali prozkoumavat vnitrozemi Kambodzi. Kampot je vzdaleny 105 kilometru od Sihanoukville, dve hodiny jizdy minibusem.

Kampot
V mestecku na brehu reky je videt silny vliv francouzske architektury a nebyt lidi, kteri zde ziji, mysleli bychom, ze mesto je odsouzene k rozpadnuti. Alespon tak na nas pusobily nektere stavby kolem reky a v prilehlych ulicich. Ale je zde take par znamek, ze mesto zije. Nektere budovy jsou opravovany (ba primo restaurovany) a vypadaji nadherne. Je patrne, ze turismus prinasi nemale penize mistnim provozovnam.
Mezi nejvetsi turisticke tahaky patri byvala horska stanice vystavena Francouzi nekdy po roce 1920 za ucelem uniku zdejsimu horkemu klimatu v nizinach. Horska stanice je ve vysce tisic metru nad morem, takze zrejme poskytovala prijemnejsi klima nez dole pod horou.

Fotky: Horska stanice 1) byvaly kralovsky palac (opusteny a opravovany), 2) vyhledy na krajinu, 3) svata dvojice.

V ramci horske stanice byly postaveny a pouzivany budovy: kostel, kasino, hotel a dalsi pridruzene budovy. Avsak horske stanici asi nikdy nebylo prano poklidneho fungovani. Byla dvakrat opustena. Poprve v dusledku boje za nezavislost na Francii, prodruhe pri "vlade" rudych Khmeru. A v soucasnosti, jak je videt, zaziva horska stanice "bombastickou" vystavbu pry za jednu miliardu dolaru!!? Ktera by zdejsi slavu mela ozivit. To jsme zjistili az po prijezdu na misto. Dnes jiz na horu vede perfektni silnice, bez ktere by se megaprojekt uskutecnit nemohl. Pry zde ma vyrust kasino (to jsme jiz videli temer postavene), hotely, golfove hriste a jine zabavni atrakce, avsak v uplne jinem meritku nez pred necelymi sto lety. Nutno podotknout, ze horska stanice a cela soucasna vystavba se nachazi v prirodnim parku Bokor. V tomto parku zije mnoho druhu zvirat v rozsahlem destnem pralese (dzungli), ktery jim umoznuje prirodni utociste. Ziji zde napriklad sloni, tygri, leopardi, medvedi, ruzne druhy opci a dalsi zvirata. Zajimave na tomto pohori je cirkulace vzduchu. Kdyz jsme na motorce zdolavali  kilometrove prevyseni, tak jsme na nekterych odlesnenych mistech meli co delat s prudkymi poryvy vetru a jen tak tak jsme nespadli z motorky. A opravdu, kdyz jsme pak jeli zpet, teplotni rozdil byl mozna i vyssi nez deset stupnu celsia.

Fotky: Kopky soli.

Dalsimi misty, ktera jsme stihli navstivit byla ZOO nedaleko Kampot, kde jsou pry umistena zvirata zabavena z ilegalniho obchodu, ale samotna ZOO pusobila hodne depresivne. Mnohem prijemnejsi mista jsme videli v prirode. Jeskyne s chramem mezi krapniky, odsolovaci policka, nadherne vyhledy na more nebo Tajne jezero mezi kopci jsou bezvadna mista pro projizdku na motorce. Silnice v tomto regionu nejsou horsi nez v Laosu, takze vylety bez problemu. A dalsi spoustu mist k navsteve jsme jiz nestihli.
Ubytovani je ve meste vic nez dost. My bydleli v nadherne vile, skvele udrzovane mistni rodinou. Prijemny pokoj za sest dolaru - ani se nam nechtelo odjizdet. Ale po ctyrech dnech zde stravenych  a celkem osmi dnech v Kambodzi jsme si vzpomneli na situace, kdy jsme nestihli procestovat jak Laos, tak Vietnam v ramci triceti dennich viz...

Fotky: Zapad slunce 1) nad morem, 2) nad solnymi policky; 3) Jeden z mnoha kruhovych objezdu.

Takze jsme se pohnuli smerem k Phnom Phen se zastavkou ve meste Takeo

Takeo
V okoli mesta Takeo lezi spousta vyznamnych historickych pamatek Khmerske civilizace. A cela provincie je pry kolebka Kambodzanu, resp. jejich predchudcu oznacovanych jako kultura Chenla. Po prijezdu jsme si nalsi guesthouse s vyhledem na sezonni jezero, ktere v obdobi sucha je spise zatopenymi policky. Avsak, kdyz jsme hledali podnik, kde bychom si pronajali motorku, neuspeli jsme. Takze jedina moznost, jak navstivit pomatky bylo pouze se sluzbami mistnich. Bud po vode a nebo tuk tukem. Nas rozpocet vsak nepocita s takovymi vydaji a s vidinou, ze podobnych pamatek uvidime v Kambodzi vicero, jsme navstivili pouze mistni (jednopokojove) muzeum.

Fotky: Takeo 1) prace n polich 2), 3) v noci.

A jinak jsme travili cas ctenim, psanim a premyslenim... Opet jsme meli vynikajici pokoj za pohodovych sest dolaru s velkou verandou. Takze takoveto lenoseni bylo vice nez prijemne.

Ho Chi Minh City a delta Mekongu

View Larger Map
Nase trasa.

Ho Chi Minh City
Nejvetsi a nejrusnejsi mesto Vietnamu lezici na rece Saigon trpi drobnou schizofrenii, co se nazvu tyka. Nekdo jej nazyva Ho Chi Minh City nekdo Saigon. Nazev Saigon patri dnes pouze centralni casti mesta, tzv. prvnimu okrsku a vychazi z historicky pouzivaneho nazvu pro tuto oblast. Saigon se vsak prudce rozsiroval tak, jak rostl jeho hospodarsky, kulturni a politicky vyznam v regionu i celosvetove. Pri tomto rozsirovani pohlcoval a vstrebaval mensi mesta a osady ve svem okoli (napr. cinskou obchodni cast Cholon). V roce 1976 doslo k prejmenovani mesta a zacal byt pouzivan nazev Ho Chi Minh City (a zrejme neni potreba premyslet o propagandistickych duvodech tohoto cinu). Avsak jsou to prave mistni obyvatele, kteri dodnes pouzivaji nazev Saigon, kdezto turiste vetsinou pouzivaji oznaceni Ho Chi Minh City. V HCMC podle oficialnich pramenu zije neco kolem sesti milionu lidi. Ale do teto statistiky jsou zapocitavani pouze obyvatele s "povolenim" zde bydlet. A je odhadovano, ze skoro dva miliony lidi zde zije bez "povoleni".

 Fotky: HCMC.

Vetsinu techto informaci jsme se dozvedeli v  mistnich muzei, ktera jsme navstivili a ktera za navstevu jednoznacne stoji. Za prve kvuli informacim, v muzeich uvedenych, za druhe kvuli prostredim, ve kterych jsou muzea umistena. Dalsim duvodem k navsteve jsou emocialne zabarvene a "spravne" podane informace alias propaganda. Zajimave na propagande je, ze si kazdy, kdo ma pristup na internet, muze vyhledat informace sam. A jak jsme zjistili, internet si zde muze dovolit velka cast obyvatelstva (internet v pocitacovych hernach stoji od 4000d, coz jsou cca 4Kc).

Skolaci v muzeu.

Krome prochazeni mestskych muzei, pojidani dobrot ve vyvarovnach a polevkarnach (tzv. Pho), jsme si zde nechali vystavit viza do Kambodzi a chteli jsme si nechat prodlouzit vietnamska viza. Meli jsme informace, ze za 10$ nam viza prodlouzi mistni imigracni urad a take zkusenosti z pokusu nechat si prodlouzit viza laosska. Avsak oboji nam bylo k nicemu. Po chvilce cekani "ve fronte" jsme se od imigracniho urednika dozvedeli, ze prodlouzit viza si sami nemuzeme, resp. muzeme, ale potrebujeme k tomu cosi jako sponzora (tuto informaci nam rekli jiz v Dalat s tim, ze v HCMC sponzora nepotrebujeme). Sponzor je zkracene oznaceni pro agenturu, ktera provadi prodlouzeni viz za uplatu. V turistickych agenturach je takova uplata od 25$ a vys. Shodli jsme se, ze tuto "odiraci sikanu" podstupovat nebudeme a Vietnamske byrokraty potrestame tim, ze z nasich dolaru neuvidi ani cent navic (myslim si, ze toho zacali litovat okamzite a jeste vic museli byt zasazeni po tom, co jsme opustili Vietnam :-)
HCMC ma hodne zajimavych mist k videni nedaleko od centra, resp. nedaleko centra hotelu a guesthouse na ulici Pham Ngu Lao, takze se lze pohybovat pesky a sem tam se svezt s mototaxi. Pokud se clovek chozenim unavi, nacerpat silu muze jidlem, cajem nebo kavou v tomu urcenych provozovnach. Jedine, co nam trochu na kavarnach vadilo, byly ceny kavy. Rozhodne nejvyssi v celem Vietnamu, nutno vsak rict, ze servis take patril k tem nejkvalitnejsim (jinak ony ceny kavy jsou srovnatelne s temi lepsimi-drazsimi kavarnami v CR).
Za zminku stoji nase ubytovani. Pri vyberu pokoje vse vypadalo dobre a nami vybrany pokoj nebyl spatny, avsak pouze do vecernich hodin, nez se rozehrala muzika a rozjela zabava v jednom z baru umistenych v ulici, kde stal nas guesthouse. Poprve za celou doby cestovani jsme spali blizko takovemu hluku, kdy jsme nemohli spat (resp. Ondra nemohl spat). Pote co si Ondra zakoupil spunty do usi, jsme se jiz vyspali oba dva.

 Fotky: 1) Safety first (pracovnici v dopravni spicce); 2) (po)Vanocni vyzdoba.

Po ctyrech dnech stravenych v HCMC jsme si uvedomili, ze nam uz moc casu do vyprseni viz nezbyva a museli jsme se pohnout. V casove tisni jsme si vybrali za posledni cil deltu Mekongu s tim, ze ale nechceme absolvovat prohlidku zajimavych mist ve skupine turistu vypravene z HCMC, tak jsme vybrali mestecko Vinh Long a odjeli tam.

Vinh Long
Mestecko lezici na brehu jednoho z rozvetvenych ramen reky Mekong melo, podle nam dostupnych informaci z tistenych pruvodcu, skytat nejvice moznosti videt a uzit si prirody a zivota obyvatel na relativne male plose, takze mela odpadnout nutnost cestovani na velke vzdalenosti.
Nebyla to vsak priroda nebo nejake zajimavosti ve meste, co na nas nejvice zapusobilo po prijezdu do Vinh Long, ale tvar osoby, ktera zrejme byla zdeformovana ucinkem dioxinu, latek, ktere byly pouzivany ve valce se Spojenymi staty a jejiz nasledky jsou ve Vietnamu patrne dodnes. Deformace mela za nasledek zvetseni
tvare na dvojnasobnou velikost a hranaty tvar obliceje pripominal spise nejakou masku. Jiz drive jsme tyto tvare videli v muzeu v HCMC nebo i drive v ruznych dokumentech, popisujicich hruzne dusledky pusobeni chemickych latek na lidi. Ale setkani tvari v tvar je neuveritelne. A smutne na teto skutecnosti je, ze nektere chemicke latky, ktere armada Spojenych statu pouzivala na odlesneni krajiny, byly vyrobeny v Neratovicke chemicce.

 Fotky: 1) Kopec slupek z ryze (pouzivaji se jako topivo); 2) Ricni trh pred katedralou.

Pokud si clovek chce prohlednout a uzit deltu, nestaci mu k tomu pronajmout si motorku a jezdit z mista na misto. Zde je potreba mit clun a take informace, kde se co nachazi a jak se tam dostat. Zasli jsme tedy do cestovni agentury a zakoupili si jednodenni "zajezd". Rano jsme vyrazili clunem na ricni trh, pote jsme navstivili misto, kde mistni vyrabeli ruzne dobroty k mlsani (ryzovy papir, kokosove bonbony, arasidy v medu a dalsi neidentifikovatelne sladkosti ci slanosti).

 Fotky: 1) Ryzovy papir; 2) Lode na ricnim trhu; 3) Trhovec.

Dale jsme videli jak se cisti sul, ochutnali ryzovou palenku (ve ktere byli nalozeni hadi a jesterky - chutnala
jako nase orechovice). Pote jsme meli spise uspavajici jizdu po kanale, prochazku po ostrove a jizdu na kole. To bylo vse. Prislo nam to trochu nezazivne a spise jako lapac na penize turistu. A posili nasi neduveru v servis, ktery je ve Vietnamu nabizen, co se ruzneho pruvodcovani tyka. Na druhou stranu ale musime priznat, ze kdybychom si zaplatili nekolika denni vylet primo z HCMC, mohla situace vypadat jinak. Tezko rict...
Ve Vinh Long jsme meli moznost nakupovat ovoce na trhu za mnohem lepsi ceny (protoze jsou zde pestovany) nez kdekoliv jinde a tuto moznost jsme vyuzili. Snedli jsme tolik (i neznameho) ovoce, ze jsme se trochu bali, jestli si neprivodime nejake zazivaci potize. Byla to rozhodne velka zmena jidelnicku... Ale zadne vyrazne problemy nenastaly. Jen same chutne a stavnate dobroty - mezi nejlepsi patri Dragon fruit.

Cesta z Vietnamu
Z Vinh Long jsme si domluvili odvoz na silnici, kde jsme meli pristoupit do autobusu miriciho do Rach Gia, abychom tam prestoupili do autobusu do Ha Tien. Cestovani to bylo vicemene unavne, ackoliv nebylo tak vzdalene. Ani toho nebylo kolem cest prilis k videni. Protoze temer celou trasu z Vinh Long do Ha Tien lemuje rada domu obcas prerusena kostelem. Takze nam priroda zustala ukryta za zastavbou... Zlepseni vyhledu prislo par kilometru pred Ha Tien, kde uz byla videt policka s ryzi, ktera mela nadherne zive zelenou barvu, sem tam nejaky kopec a take nadrze, zrejme solna policka.
V Ha Tien jsme si nasli ubytovani (za 5$ hodne kvalitni) a vecer potkali mlady par Cechu, se kterymi jsme zasli poveceret na parnik. Protoze byl 31. prosinec, v noci jsme vylezli na strechu naseho hotelu, abychom videli (resp. jen slyseli) vzdaleny ohnostroj, ktery vital rok 2012. Jinak v Ha Tien samotnem se vubec nic neudalo a pocitame, ze temer vsichni Vietnamci spali, aby mohli brzy rano vstavat a pracovat. My jsme sli take brzo spat, protoze jsme si na rano domluvili motorkare, aby nas odvezli z Vietnamu do Kambodzi (do mesta Kep). V Kambodzi jsme dojeli az do Sihanoukville (k mori), ale o tom az jindy...