Severnim Laosem - po zemi, po vode

Jizda horskymi svahy
Prijezd
Z pohranicniho mestecka Huay Xai jsme vyjeli prozkoumavat severovychodni Laos. Zhyckani thajskym luxusem jsme nasedli do autobusu jedouciho do Luang Namtha, coz je mestecko 177 kilometru vzdalene od Huay Xai. Jizda, zapocitavame-li i opravu po ceste porouchaneho autobusu (coz je zde, vzhledem ke stavu autobusu, zrejme bezne), trvala pet a pul hodiny.

Cesta vetsinou asfaltova se nekdy ztracela v prasnou. Temer dve tretiny cesty jsou vedeny hornatym, velmi clenenym terenem. Autobus tedy neustale stoupal, klesal, zdolaval serpentiny nahoru i dolu. Neni tedy divu, ze doslo na "savlovacku". My vsak, pouceni z predchozich jizd, jsme meli pripravenou cichaci substanci, ktera nam pomohla alespon v jednom smyslu prekonat nastalou situaci. Samozrejme se jednalo o marginalni problem. Vice bylo tech pozitivnich zazitku. Nadherne vyhledy pres udoli i hrebeny byly pastvou pro oci. Velice nevsedni (nasim pohledem) jsou vesnice. Ty lemovaly celou trasu (nehlede jestli v udoli nebo horach). Drevene chyse hned vedle cesty urcite neposkytuji prilis komfortu. Pro evropana, uvykleho na "evropsky vesnicky standard" je tato podivana spise sklicujici. Pokud se nas sofer rozhodl predjizdet do prudkeho stoupani o 10 km/h pomaleji jedouci kamion, zacali jsme se modlit (k Budhovi), aby se ze zatacky proti nam nevyritil dalsi kamion. Predevsim jsou to cinske a thajske kamiony, ktere jezdi po teto silnici, obcas nejaky offroad, osobni auta temer zadna. Po ceste bylo videt nekolik mist, kde na prasnem podkladu pokladali silnicari asfalt a to takovou rychlosti, ze ani nestacili silnici uzavrit :-)

Fotky: 1) Po ceste potkavame jak pracujici silnicare, tak kamiony; 2) Chatrce ve vesnici.

Fotky: Vyhledy z autobusu.

Jedno z prvnich zjisteni o Laosu bylo tedy to, ze se neustale meni (zrejme k lepsimu) a co bylo vcera uz dnes neplati (coz predevsim platilo na nase psane pruvodce). Dalsi nemile zjisteni o Laosu jsme si overili ihned po prijezdu do Luang Namtha a to sice to, ze ceny sluzeb i jidla se pohubuji (nekdy i dvakrat) vyse nez tomu bylo v Thajsku (coz stoji za premysleni pokud budeme srovnavat... Laos je pry jednou z nejchudsich zemi Asie. Prumerny prijem na obyvatele je nizsi nez v Thajsku, takze bychom ocekavali i levnejsi jidlo. Vysvetlenim budou zrejme dvoji ceny, ktere plati pro Laosany a cizince). Hotely, guesthousy a restaurace lze najit v kazdem malem mestecku, jsou vsak vetsinou "zemitejsi a takove vic na dren" (napr. o guesthousech to znamena, ze tam obcas behaji mysi, ci jina havet a uklid je tam aktivita zcela svatecni).

Luang Namtha
Luang Namtha je mesto (velka vesnice)  uprostred hor, coz z neho udelalo zakladnu pro nejruznejsi eko-turisticke agentury (ktere v Laosu frci a prosperuji) a prilakalo spousty turistu. Jinak se jedna o jednu hlavni asfaltovou ulici a par prasnych vedlejsich ulicek. Klima je zde vsak mirnejsi nez jsme doposud zazivali. Tak jsme si vypujcili kola a vyrazili na objizdku kolem mesta. Projizdeli jsme bambusovymi vesnickami s domorodymi kmeny, ryzovymi policky a kolem nabozenskych staveb. Bohuzel z techto mist moc fotek nemame, pac jsme se shodli na tom, ze vytahovat fotak mezi domorodci se nam ani jednomu nechce. Ne snad ze bychom se bali odcizeni, ale nechtelo se nam tak rusit jejich zivot. Spousta z nich napr. veri v to, ze kdyz je nekdo vyfoti, fotka jim ukradne kousek jejich identity.

Fotky: 1) Pohled na Luang Namtha; 2) Stupa znicena bombardovanim (v popredi), za ni jiz stoji replika.

Fotky: 1) Chram ve tvaru stupy; 2) Lide z vesnice za mesteckem Luang Namtha.

Z Luang Namtha jsme vyrazili do Muang Sing. Cesta ztratila jakekoliv standardy, co se povrchu tyka. Protoze jsme sedeli v posledni rade sedacek, cestu jsme si uzili ve "skakajicim sede". Cim dal tim vice na severozapad nas opousteli turiste a pribyvalo dorozumivani se v mistnim jazyce (fraze z pruvodce) ci Ondrova mezinarodni rec - pomoci tuzky a papiru. Brzy jsme ale zjistili, ze ve vesnicich ne vsichni umeji cist latinku, takze nam i tato moznost odpadla.

Xieng Kok
Nejvzdalenejsi misto, ktereho jsme chteli dosahnou je Xiang Kok. Vesnicka na hranici s Barmou, lezici na rece Mekong. Xiang Kok kvuli moznosti plavby na nakladni lodi po rece. Opet jsme sem jeli ve "skakajicim sede", jen se trochu vic prasilo do naseho mikrobusu/dodavky. Ve vesnici zrovna probihal nejaky "villige meeting" jak nam osvetlil jediny clovek ve vesnici mluvici anglicky. Znamenalo to, ze se lidi z vesnic (predevsim vojaci a policiste) jednou do roka sejdou v Xieng Koku. Co delaji to nevime - videli jsme je jist, pit a hrat petanque. Pry maji vyrocni schuzi a radi se.
Hodne rozcarovani jsme byli ze situace po prijezdu. Resort, kde jsme planovali prespat byl plne obsazen. Zacali jsme tedy ve vesnici hledat guesthouse, kde prespat. Odchytla nas starsi pani a gestikulaci nabidla spani. Ukazala nam prostory, ktere byly obyvatelne pred dvaceti lety. Bez moskytiery, deravy strop, spinava postel, zatuchla a neuklizena cimra. Jako koupelna nam byla ukazana tmava mistnost bez oken, kde ve velkych betonovych nadobach  (konstrukcich) stala voda (tezko rict, jak dlouho a co se ve vode vylihlo, temer nic v "koupelne" nebylo videt) a vedle stal kyblik na polevani. Na dotaz, jestli ve vesnici je jina moznost ubytovani vrtela hlavou... Necekali jsme zadny Intercontinental, ale toto byl Laosky realismus a realita velice nehostina. Pokoj jsme vzali a zaplatili. Abychom to sli vydychat, sli jsme se projit. A po sto metrech jsme nasli krasny, relativne cisty guesthouse s vyhledem na reku a s tekouci vodou :-) Rozhodli jsme se pro zmenu a prestehovali se. A vytvorili si pravidlo c.1 pro Laos: "Never tomu, kdo ti neco nabizi za uplatu". Toto pravidlo se rychle stalo zakladnim instinktem pro pobyt v Laosu. Jaky to rozdil oproti Thajsku. I toto ubytovani melo jedno negativum. V noci pobihali v sendvicovych stenach z bambusu mysi. Obcas spadli z vysky na zem, takze delali ramus, ktery nas nenechal spat. To nam vsak prilis nevadilo, protoze vecere a pohled na zapad slunce nad Mekongem jsou paradni zazitky.

Fotky: 1) Nase lepsi ubytovani v Xieng Kok; 2) Zapad slunce nad Mekongem.

Plavba po Mekongu
Mekong
Reka Mekong prameni v Tibetu, v nadmorske vysce 4920 metru. Proteka cinskou provincii Yunan, Laosem (kde tvori hranici s Myanmarem a Thajskem), Kambodzou a Vietnamem. Hlavne v Laosu ma obrovsky vyznam pro nakladni, ale i osobni prepravu. Mekong (a plavba po nem) je popisovan jako nezapomenutelny zazitek. Proto jsme se rozholi toto tvrzeni overit. Uz pri prvnim pohledu na Mekong ve vesnici Xieng Kok bylo patrne, ze na tom neco pravdy bude (viz popsany zapad slunce). Moznosti odkud kam po Mekongu plout je hodne a je nekolik zpusobu jak se plavit. Lze splouvat horni, stredni i spodni cast toku (bavime se o uzemi Laosu) a kazda cast proteka uzemim, ktere ma sve specifikum (hory, niziny, prales, hole roviny). Plavit se lze na pomalych lodich (nakladni, turisticke) nebo malych rychloclunech (o tech jsou zminky, ze se jedna o adrenalinovou atrakci). My jsme si vybrali jednodenni cestu z Xieng Koku do Ton Phuengu (nedaleko Huay Xai) nakladni lodi. Zacali jsme tim, ze jsme v pristavu (resp. celnici), oslovovali posadku lodi jestli a za kolik penez by nas svezli. Tato disciplina byla nejnarocnejsi - ve velkem vedru jsme pouzivali tuzku a papir a snazili se domluvit s "namorniky". Relativne rychle (na treti pokus) jsme uspeli. Po vyjednavani, kdy "namornik" chtel 2000B za oba, ale dohodli jsme se na 1000B, jsme sbalili nase krosny a naskakali do lodi. Po nalodeni a vypluti pri placeni prisel drobny sok. Na misto dohodnute tisicovky chtel "namornik" tisicovky dve. Krome "namornika-sejdire" na nas zacala gestikulovat dalsi osoba na lodi, jedina zena, zrejme proviantak. Par vterin jsme nevedeli, co delat. Ale protoze jsme meli zaznam o domlouvani (na brehu s "namornikem-sejdirem") zapsany v nasem notesu, pozadavek jsme odmitli s odkazem prave na uvedeny zapis. Ostatni (dva) clenove posadky se do hadky nepripojili. Dobre pro nas. Pak probehla hadka mezi "namornikem-sejdirem" a proviantakem a na lodi zhoustla atmosfera mezi vsemi. Pak bylo dlouho ticho, ktere jsme narusovali pouze my, kdyz jsme si predstavovali, co s nami namornici provedou behem plavby... Teren podel reky byl nadherny. Mekong si zde nasel cestu mezi kopci, skalami a horami. Sirka reky se menila kazdy kilometr a pri zuzeni vzdy doslo na solidni pereje a klickovani mezi obrovskymi kusy skal vycnivajicimi z vody a dva kormidelnici meli dost prace udrzet lod v te spravne stope. Narocnost rizeni po chvili prehlusila hustou atmosferu na lodi a cela posadka se soustredila na propluti vsemi narocnymi pasazemi. Tam kde se Mekong rozsiril a uklidnil, tam byl problem nenajet na melcinu. Po ceste jsme videli dva vraky lodi, jedna "vyhozena" na breh, druha zcela prevracena a potopena (Mekong ji pekne sezvejkal). Poslednich par kilometru podel hranic s Thajskem byla plavba naprosto poklidna. Po sesti hodinach jsme vystoupili v Ton Phuengu, radi, ze se nikomu nic nestalo :-)

Nase rozhodnuti nejet turistickou lodi se vyplatilo, na plavbu po Mekongu a vse co s ni souviselo opravdu nezapomeneme.

Fotky: 1) Na palube nakladni lodi; 2) Ztroskotana lod na brehu Mekongu.

Ton Phueng
Vesnice, kde jsme se vylodili na nas opravdu zapusobila... Zde sice skoncila nase plavba, bylo ale potreba dostat se do 35 kilometru vzdaleneho Huay Xai, abychom mohli pokracovat autobusem jiznim smerem. Takze jsme se v Ton Phuengu zacali ohlizet po doprave. Mistni obyvatele nam srdecne nabidli odvoz za 1000B (za tuto castku se da projet skoro pulka Thajska a jeste k tomu dostanete vysoky komfort cestovani vcetne obcerstveni). S Katkou jsme se na sebe podivali, jestli je to sen ci realita - cena se kterou jsme pocitali  byla cca 200B. Kdyz jsme odmitli, byl na nas vyvijen tlak, ze do Huay Xai nic jineho nejezdi a ze v Ton Phuengu nejde nikde prespat. V te dobe jsme vsak jiz meli zazite pravidlo c.1 a situaci si radeji osobne overili. Ubytovani jsme nasli za pet minut. Pri ubytovani se sice pokusili provozovatele guesthouse zvednout domluvenou cenu o 50%, ale i to jsme ustali a nedali se. A kdyz jsme si vecer na terase dali dve piva (Lao beer), byli jsme sice prekvapeni ze mame zaplatit o 100% vic, nez je standard, nedelalo nam vsak problem pokus o oskubani odrazit. Pravidlo c.2 pro Laos je: "Pokud neni u neceho uvedena cena, nejdriv se zeptej". Stejne jako pravidlo c.1 se toto pravido stalo zakladnim instinktem.

Druhy den dopoledne jsme jsme nasli regurelni odvoz do Huay Xai za 240B. A z Huay Xai jsme chytli autobus do Luang Prabang. Kazdopadne jsme neco zazili - neco, co jsme si pojmenovali - "the real Laos".

Chiang Rai

Po prijezdu do Chiang Rai, z klidenho prostredi Nanu a Phu Langkha resortu, jsme meli celkem jasno co dal. Ackoliv nejsevernejsi misto Thajska prekypuje,  dokonce bobtna, prilezitostmi jak nalozit s casem, my jsme se rozhodli nacerpat vedomosti, doplnit zasoby a pripravit se na presun do Laosu, a to zejmena kvuli expiracni lhute thajskych viz. Museli jsme tedy ozelet takove atrakce  jako napr.: plavba po rece Kok, navsteva Zlateho trojuhelniku - znameho to mista vyroby a obchodu s opiem, vylety do hor za vesnickymi kmeny, obchodovani na trzisti u hranic Thajsko-Myanmar, navsteva Myanmarskeho uzemi Thachilek...

Mesto samotne je popisovano jako "dulezita krizovatka a krome par zajimavych mist, zde neni potreba dale setrvavat". Coz ale (alespon pro nas) nebyla pravda. Mesto opravdu je dulezita krizovatka, a da se zde i dobre travit cas. A k tomu jsou potreba informace o meste, ktere nam poskytli v mistni infocentru. Nutno rict, ze  se jedna o nejlepe fungujici "icko", ktere jsme navstivili. Krome  watu a trhu  mesto disponuje misty s vyhledem do okolni krajiny a historickymi pamatkami. Jedina kanka na meste jsou vsude pritomni psi, kteri nejsou tak klidni jako vsude jinde v Thajsku. Coz Ondrovi pusobilo znacne potize, vzhledem k jeho fobii ze stekajicich a vrcicich psu.

Fotky: White temple nedaleko Chiang Rai.

Navstivili jsme jeden hodne zvlastni wat. Jedna se o nove postaveny chram, jehoz jakymsi mecenasem je mistni umelec. Wat je cely bily, vyzdoben zrcatky, takze zari ve slunecnim svitu a pred samotnym chramem byly prvky smrti - zahrobi, pekla. Provoz turistu ridili dva chlapici s megafony, kteri davali pokyny, kdyz nektery z turistu prekrocil jejich pravidla. Nejvtipnejsi bylo,  kdyz se nekdo zastavil nad ztvarnenim pekla a z megafonu zaznelo: "Don't stop on the hell". Uvnitr chramu sedel mnich,  za zady mel namalovaneho Budhu a oba se divali na protejsi stenu, na ktere je namalovana neuveritelna kombinace vyjevu. Od nabozenskych postav, po hrdiny tohoto realneho tak i smysleneho (filoveho) sveta. Napr.: Michael Jackson, Neo z Matrixu, Panda z Kungfu Panda, postavy ze Star Wars... Vice informaci podame ustne a s nazornymi ukazkami jeho del... Protoze to proste nejde popsat bez techto ukazek. Dale jsme navstivili Muzeum horskych kmenu a ziskali informace nejen o kmenech,  ale take historii o  pestovani opia.

 Fotky: 1) Nalodujeme se k prevoznikovi; 2) Posledni pohled na Thajsko pres Mekong.

Po dvou  zde stravenych nocich jsme vyrazili smer vychod k hranicim. V autobusu tentokrat nikdo nesavlil, cesta byla mirna. Z Chiang Khongu nas prevezla uzka lodicka pres reku Mekong, jez je prirozenou hranici, a tak jsme opustili Thajsko. Po zdolani imigracni prepazky, zaplaceni poplatku jednoho dolaru laoskym urednikum ( za to, ze pracuji pres cas - prisli sjme v 16:45), jsme vstoupili do Lidove demokraticke republiky Laos.

Mimo zajem turistu

Az do Chiang Mai jsme vybirali mista k cestovani podle referenci v pruvodci. Tzn. cim vice (pozitivnich) informaci v pruvodci, tim silnejsi argumenty pro vyber a navstevu mista. Snad jen ostrov Ko Chang byl vyjimkou. V Chiang Mai jsme se rozhodli tento zpusob vyberu mist zmenit. Dalo by se rict znegovat. Tzn. cim mene informaci, tim vhodnejsi cil. Hlavni duvod k tomuto rozhodnuti byl dav turistu, ktery byl temer vsude, kde jsme byli my (a plati to i opacne: my jsme sli s davem). A nutno rici, toto rozhodnuti se vyplatilo!

Nan
V Chiang Mai jsme si nasli autobusovy spoj. Autobus, kterym se jelo, byl zvlastni v tom, ze mel VIP sedadla - prvni tridu. Opet jsme dostali nejake to obcerstveni za jizdy. Cesta byla nadherna, z jednoho udoli pres pasmo hor do udoli dalsiho. Protoze se jedna o prudke stoupani a klesani, jedinci, kteri snasi cestovani autobusem o neco hure, hazeji savle bez varovani. Vzhledem k narocnosti terenu, se vubec nedivime. Po sesti hodinach jsme dorazili do mesta Nan.

VIP a ostatni cestujici v autobuse

O mestecku s poctem obyvatel 20 tisic, jsme toho opravdu moc nevedeli, takze jsme zili v drobnych obavach. Tyto obavy trochu zesilily po vystoupeni z autobusu, kdyz jsme zjistili, ze ubytovani, kde jsme chteli bydlet, jiz neexistuje. Stejne tak skutecnost, ze na nadrazi nebyla osoba (personal nadrazi ani ridici dodavek), ktera by umela anglicky. Coz je na Thajsko velmi neobvykle. Vsechna nejistota byla pryc, kdyz jsme se ubytovali v nahradnim guest house. Zde jsme dostali rucne delanou mapu, kde bylo vse podstatne (a bez reklam). K tomu jsme dostali doporuceni navstivit trh s jidlem (zrejme svatecni). Na trhu jsme nakoupili jidlo do igelitovych sacku (zcela bezny jev v Thajsku) a jidlo jsme zbastili na travniku, kde k tomu bylo pripravene piknikove sezeni.

Fotky: 1) Stolovani v zahrade pred trhem; 2) Katka si oblibila morskou rasu - neco jako nase bramburky; 3) Trenink lodi na zavody

Druhy den jsme si pujcili kola a jezdili po meste a za jeho hranicemi, podle "nasi domaci mapy". Tuto mapu, jez byla vytvorena nadsenym jedincem - a ne nejakou instituci s vidinou zisku - je potreba pochvalit, byla temer dokonala. Nejsvetlejsimi body byla vyhlidka na mesto a hory v jeho okoli, sledovani priprav na zavody lodi na rece Nan, jiz zmineny svatecni trh a v neposledni rade nocni trh (kde se prodavalo pouze jidlo). Turistu jsme zde za tri dny potkali jen par... To ze Nan neni turistitckym centrem se samozrejme projevuje na sluzbach. O ubytovani a anglictine jiz bylo napsano. Pocitac s internetem jsme nasli az po jednom dni. A ceny pujcovneho za kola jsou dvakrat vyssi nez v turistitckych oblastech. Coz je ovsem v celkovem hodnoceni parada. Mestecko nemelo chybu.

Fotky: 1) Budha nad mestem Nan; 2) Nase spolecna fotka

Phu Lang Ka resort
V Nanu jsme se rozhodli, ze jeste pred Chiang Rai udelame zastavku v Phu Langa Ka resortu, coz je misto mimo pruvodce, ktere jsme objevili v diskuzich na internetu. Misto v horach u hranic s Laosem. Informace z interenetu byly dost zmatene. Vytusili (spise nez pochopili) jsme z nich, ze na nadrazi si listek nekoupime, jelikoz zamestnanci neznaji tuto oblast a neni to regulerni zastavku autobusu, ale ridic pry bude vedet, kdyz pochopi kam chceme. Nakonec to tak opravdu bylo a cesta byla jednodussi, nez jsme se obavali. Teda az na nekolik mistnich, kterym cesta hornatym terenem v preplnenem autobuse nedelala dobre a zhruba po hodine zacali v ruznych intervalech zvracet... Nejaka hodna pani po autobuse poslala lahvicku s vyraznou vuni, kterou si kazdy nakapal na ruku a intenzivne k ni cuchal, jinak se to moc nedalo prezit. Nastesti nas autobus brzy v horach vylozil, vyhodil krosny na silnici a odfrcel. Dve minuty od teto silnice je onen ocekavany Phu Lang Ka resort - coz jsou trochu omsele bungalovy s naprosto luxusnim vyhledem do udoli, kde se rozprostira vesnice, policka, jezero a skaly. Turisti zadni, jen mistni deti, ktere se okamzite sesypaly na Ondru, kdyz vytahl z kapsy kompas. Snazili jsme se s nimi s pomoci slovniku domluvit, ale jen se nam smaly. Resort spravuje mistni ucitel, Kevan, ktery nam pripravil vybornou vecu v altanku nad udolim. V resortu jsme prozkoumavali okoli, dosli jsme do vesnice vzdalene pet kilometru, jen to dost prazilo a Ondra prestaval v horku fungovat :-), tak jsme se na zpatecni ceste dvakrat mavli a nejaky mistnak nas hodil zpet do resortu.

Fotky: 1) Vyhled z balkonu; 2) V udoli

Teto oblasti (lezici v narodnim parku) se prezdiva "mlhave udoli", coz jsme pochopili brzy rano, kdy jsme si privstali na vychod slunce (5:45 a.m.). Dole v udoli lezela mlha, ze ktere vykukovaly skaly, kopce (ktere tak vypadaly jako ostrovy v mori) a sem tam spicky stromu. Do toho vychazejici slunce, ticho prerusovane zpevem ptaku a tepla kava od Kevana... Nasli jsme raj...

Fotky: Vychod slunce (sestrih)

Vzhledem k tomu, ze musime za par dnu zmizet z Thajska, tak se z hor (nechitc) musime posunout k prechodu do Laosu. V poledne jsme chytli autobus do Chiang Rai a to presne v tech mistech, kde nas vcera vyhodil. Jen jel nejakou zahadou o pul hodiny drive, takze bychom autobus bez pomoci mistnich nestihli. S pomoci posunku a papirku jsme se nakonec domluvili a do Chiang Rai odjeli.

Chiang Mai - mesto obchodu

Chiang Mai je druhe nejvetsi mesto Thajska s dvema sty tisici obyvateli. Lezi v severni casti Thajska, od nizinnych oblasti oddeleno pasmem hor. Klima je zde o neco mirnejsi nez v mistech, ktera jsme do teto chvile navstivili, ale ne zas o tolik, jak jsme pred prijezdem doufali.

Po prijezdu jsme zazili trochu prekvapeni z reality, ktera byla odlisna, co se tvare a atmosfery Chiang Mai tyka. Pri priravach jsme nabyli predstavy, ze se jedna o mesto, ktere se spise podoba vesnici a ze kazdodenni zivot utika velice pomalu, az ospale. Pravda, centrum mesta ma opravdu budovy, ktere svym vzhledem pripominaji  spise venkov. Ale co se do poctu pohybujicich se osob (za kazde denni doby) tyka, to lze oznacit za metropoli. Obcas jsme meli pocit, jako bychom se ocitli zpet v Bkk. V jadru mesta lze, z mnoha hotelu a hostelu, najit ubytovani behem nekolika minut. Kavarna vedle kavarnicky a restaurace take temer vsude. O masaznich salonech ani nemluve. Jak bylo uvedeno, trochu nas to prekvapilo, ale behem par hodin jsme se prizpusobili mistnim podminkam a zjistili, ze mesto ma spravnou lenosici a poklidne plynouci atmosferu.

Fotky: Lampiony kam se podivas...

Krome jiz tradicniho ochutnavani dobrot a obchazeni watu (chramu) jsme si vyhledli mistni trhy. Co stoji rozhodne za navstevu je nocni trh. Trh se rozklada na plose nekolika ulic. Tyto ulice se stavaji pesi zonou vzhledem k poctu lidi proudicich do techto mist za nakupem nebo jen na cumendu (my jsme se zaradili do druhe skupiny). Prodava se zde od plagiatu hodinek Omega az po tradicni vyrobky mistni vyroby (resp. dilen v okoli Chiang Mai, ktere jsou pry vyhlasene kvalitnimi vyrobky z bavlny, hedvabi, stribrne sperky atd.). Vetsina veci zde prodavanych laka k nakupu. Treba se sem jeste dostaneme, nez odletime do Cech. O prilivu turistu svedci i skutecnost, ze v techto mistech je tripatrovy "nemecky dum", kde nabizeji nemecka jidla, piva. Pred domem dokonce stoji Asiatka v bavorskem kroji. Pohled na ni opravdu pobavil (vybavuji si dily Ceske sody, kdy v lekcich Alles Gute byl v podobnem kroji vymoden Asiat a cernoch - ne Karel), bohuzel fotku nemame. Krome tohoto tahaku na turisty jsme zaregistrovali minimalne tri kavarny Starbuck's.

Fotky: 1) Ve Starbuck's; 2) Trhy, to vpredu jsou orchideje (spousta)

Navstivene chramy na nas zapusobili svym starim a vyzdobou vnitrich i venkovnich prostor. Chramy navstivene ve meste jsou paradni. Kdyz jsme odpocivali v zahrade chramoveho komplexu Wat Phra Singh, tak jsme byli svedky i budhistickych obradu.

Fotky: 1) Hlidac chramu (myticky Nag); 2) Budhove - smaragdovy a bronzovy 

Jeden ze dnu zde stravenych jsme venovali navsteve chramu Doi Suthep za mestem. Zde jsme sledovali "lidske zoo" detich oblecenych do kostymu (zrejme tradicnich) a tancujicich pred kamerami a fotoaparaty cizincu. Nebyli jsme si jisti, jak moc byli tyto tance tradcni, spis jsme je odhadli na nejake hospodarske zajmy. Vyhled z teras chramu, na ktery jsme se tesili, nebyl kvalitni, nepralo nam pocasi. Mohli jsme jeste absolvovat tygri kralovstvi, tam se "pomazlit" s tygry nebo jet na farmu slonu. Radeji jsme odjeli zpet do mesta, nechali turisticke atrakce pro ostatni a zvolili jsme odpoledne-vecerni prochajdu. Dobre jsme udelali, protoze jsme cestou potkali svetelnou vyzdobu k ocekavanemu thajskemu svatku Loi Krathong, ktery zacina 8. listopadu a je na pocest konce obdobi destu. Slavi se ruzne - v Chiang Mai tim, ze se vypousti balony stesti a mesto se vyzdobi lampiony. V Sukhotaji oslava probiha tak, ze se po vode pousti svicny, takze se cela reka "rozsviti".

Fotky: Roznute lampiony (priprava na Loi Krathong).

Celkovy dojem z mesta je pozitivni. Clovek se zde i pres spoustu vjemu odpocine. Pokracovali jsme v cetbe nasich knih. Katka uz cte druhou knihu za pobyt v Thajsku, ja pomalu docitam tu prvni. V kniznim obchode Chiang jsme si koupili dalsi knihu The Beach (Alex Garland). Doufam, ze kniha prekona film.

Rozhodnuti, do jakych mist z Chiang Mai vyrazit, nebylo jednoduche. Puvodni myslenku, jet k hranicim s Myanmarem (trekovat a aktivne se pohybovat), jsme nahradili moznosti vyrazit do mene navstevovanych mist vychodne od Chiang Mai vychodne s Laosem. Takze prejezd do mesta Nan.

Posilame pohledy :)

Pro Sarku: ano, uz jsme se i pohadali, co Ti budem vypravet (ale Cadizska afera se zatim neopakovala).