Malajsie - prijezd do zeme

View Larger Map
Nase cesta


Protoze mene je nekdy vice, rozhodli jsme se pouzit mene slov a vice fotek pro popis nasi cesty po opusteni Thajska a vstupu do Malajsie.

Nocni expres z Hua Hin nas dovezl do mesta Butterworth 11.2. My jsme zdolali uzinu oddelujici ostrov s mestem Georgetown od pevniny a zacali si uzivat etnickeho mixu a historie (kdysi) slavne britske kolonie...

Gergetown
Mesto Georgetown lezi na ostrove naproti pevninskemu mestu Butterworth, obe mesta lezi v provincii Penang (mesto Georgetown je nekdy oznacovano jako Penang).

Fotky: 1) Pohled na Butterworth z Gergetown, 2) Pohled na Georgetown z trajektu, 3) Pohled na ostrov a pevninu (v pozadi) z horske stanice.

Street Art
V historicke casti Georgetown lze najit spousty "artefaktu" poulicniho umeni (ne vse bylo mysleno jako umeni, ale nam se to zalibilo)...

 Fotky:  1) 2) Armenian street, 3) Street Art nebo vandalismus? Hands free!!!, 4) 5) 6) 7) Express yourself.

Cisla domu
Nejen v cinske ctvrti jsou popisna cisla standardne umistena tak aby byla dobre viditelna... Teda, to byvavalo. Dnes plni krome funkce cisla popisneho take minimalistitckou umeleckou.

Vice cisel (a umeleckeho pozitku) zde.

Vylohy
Vetsina domu v historicke casti ma "sve" podloubi. Tyto loubi nejsou pruchozi prostory (jako je tomu napriklad v CB na namesti) a jsou pouzivany pro ucely obchodu v prizemi domu. A protoze slunicko je v techto mistech nemilosrdne, jsou temer vsechny loubi chraneny roletami a nektere rolety potistene reklamou.

 Ostatni
Fotky, ktere se jinam nevesly a ukazuji tvar historicke casti Georgetown.

Fotky: 1) Vivid square, 2) Cinska assembly hall, 3) Stanek poulicniho prodejce, 4) Pohled na Butterworth z Georgetown, 5) 6) Nocni ulice Georgetown, 7) Historicka cast ustupuje moderni komercni zastavbe, 8) Nedaleko za mestem je plaz, 9) Pani s igelitkou, 10) Budhisticke (cinske) lampiony, 11) Budhisticky (cinsky) chram.

Cameron Highlands
V nadmorske vysce presahujici 1200 metru je klima mnohem snesitelnejsi jak pro cloveka, tak pro rostliny. A tam kde nevladne clovek vladne dzungle.

Flora
Kvetenu jsme si uzili pri prochazce dzungli...

Jidlo
Jedli jsme zde hodne...

Fotky: 1) Caj a zakusek, 2) Indicke dobroty.

Cajove plantaze
Mistni vysociny jsou vyhlasene pestovanim cerneho caje.

 

 

Fotky: 2) Rozcestnik ukazujici smer na pesinu v dzungli, 9) Jeden z mnoha Land roveru krizujici mistni kopce, vse ostatni jsou fotky z cajovych plantazi.

Z Cameron highlands jsme vyrazili autobusem do hlavniho mesta Kuala Lumpur.

Vlakem, jizni magistralou, Malajsii vstric

View Larger Map
Nase trasa. 

Z Bangkoku jsme cestovali vlakem, courakem, treti tridou. Nejvetsi a zrejme jedinou vyhodou teto kombinace je nizka cena. Za 120 kilometru, ktere courak zdolal za tri hodiny, jsme zaplatili 36B (cca 25Kc) za osobu! A ne ze by to bylo nejake nesnesitelne cestovani. Standard temer shodny s CD, ale navic ve vlaku prochazi prodavaci se vsim moznym, takze zizni ani hlady clovek netrpi...

Phetchaburi
Protoze je Thajsko v hlavni turisticke sezone, rekli jsme si, ze se budeme snazit navstevovat mista, ktera nejsou zahlcena turisty, ale samozrejme neslevime z naroku na zajimava mista. Prvnim takovym mistem bylo Phetchaburi. Na zacatku dlouhe, tahnouci se nudle jiznim smerem od Bangkoku, mesto bez pristupu k mori, zdanlive bez cehokoliv zajimaveho.

Ubytovali jsme se v guesthouse u damy, ktera se zrejme drive zivila jako operni nebo jazzova zpevacka. Za kazdou nasi konverzaci pronesla tony nejake pisne se slovy, ktere jsme naposledy vyslovili. Takze casto "Thank you" :-) Guesthouse byl sice mizerny, ale zpivajici dama v nas zanechala pouze pozitivni dojmy. V Ayuthayi jsme se od jednich Cechu dozvedeli, ze v rece pod nasim guesthouse plavou leguani a krokodyli, my vsak zadne nevideli.

Fotky: 1)Krmili jsme ryby a holuby, 2) Televizni prijimace, 3) Ulice Phetchaburi.

Prohlidku mesta jsme zahajili navstevou nejblizsiho okoli, kdyz jsme prochazeli prilehle waty. Po hodine a pul bylo jasne, ze jsme ve meste s nejvyssi koncentraci budhistitckych watu (jednotka pouzivana k vyjadreni poctu watu na kilometru je kilowat :-) Krome watu jsou nedaleko centra dve jeskyne, slouzici jako poutni mista, se sochami Budhy. Predevsim ta vetsi jeskyne Khao Luang je pusobiva, nejen pro budhisty. Velke jeskynni prostory jsou osvetlovany slunecnimi paprsky, ktere prostupuji jakymisi kominy, coz je nadherna podivana... Druha jeskyne neni sice tak bombasticka, ale spise decentni atmosfera rozhodne neurazi.

Nejvetsi dominanta mesta - Kralovsky palac.

Ovsem atrakce za vsechny prachy (150B/osoba je docela dost, ale vyplati se) je Palace hill, tedy palacovy komplex na kopci uprostred centra. Takovy hodne "nabuseny" Spilberk. Uz pod kopcem nas hodne pobavily opice, ktere si hraly, praly se a take okradaly kolemjdouci chodce a kolemjedouci motocyklisty o vsechno jidlo. Jedne pani se stalo osudne zastaveni na semaforech. Opice si v klidu stoupla vedle motorky a roztrhala igelitovou tasku na ni pripoutanou. K velke opici radosti vypadly banany a opice mely pre. Uz ne tak zabavne nam opice prisly na kopci podel chodniku kdyz na nas nepokryte zautocily. Museli jsme se stahnout, abychom pochopili, ze si jich nesmime vubec vsimat. V realu pak bylo zcela bezne, kdyz opice vystartovaly podrazdene na vsechny, kdo mirili na opice fotoaparatem z mensi nez trimetrove vzdalenosti. Personal obsluhujici mistni atrakce je vybaven prakem, to jedine na opice plati, aby se daly na ustup.

Fotky: Jeskyne a jejich relikvie.

To dalsi, co je potreba vyzdvihnout, jsou mistni stanky s obcerstvenim. Ne ze by cele dosavadni Thajsko nebylo stejne dobre, ale nedaleko nadrazi jsme se stravovali u starsi pani, jejiz kuchyn chutnala vice nez kde jinde.

Po trech dnech jsme opet nastoupili do couraku a prijeli do dalsiho turisty opomijeneho mesta Prachuap Khiri Khan.

Prachuap Khiri Khan
Male mestecko vzdalene tri hodiny vlakem od Phetchaburi, sest hodin od Bangkoku. Mesto neni zadnym vyhlasenym letoviskem. Ale jeho plaze jsou prvotridni, ne-li skvostne. Zalivy ve tvaru pulmesice s prekrasnymi slonovinove bilymi pisecnymi plazemi si rikaji o napor turistu. Scenerii pak dokresluji a dramatizuji vapencove kopce, vynorujici se z vod Thajskeho zalivu az par set metru nad hladinu more. Jestli plaze maji nejake pomyslne minus, pak snad jen asi takove, ze na tu nejkrasnejsi plaz se musi clovek nechat dopravit nebo dojit pesky zhruba tri kilometry. Z vyctu pozitiv lze zminit vytecnou pripravenost a vybavenost, velmi malo navstevniku, klid a pohodu... Temer bezvadne misto k lenoseni. Nam se tady zalibilo natolik, ze jsme zde zustali celkem pet dni a povalovali se ve vode nebo na plazi. Krome jedineho dne jsme byli stoprocentne pasivni, snad jen kdyz slo o jidlo, tak jsme projevili alespon drobnou aktivitu. Pro pobaveni jsme zasli sledovat houfy opic, hrajicich si na upati mistni posvatne hory "Mirror mountain". Vrcholne akrobaticke cislo, ktere opice predvadely, byl temer ctyrmetrovy skok do fontany. Coz k velikosti opice vypadalo naramne dramaticky a nebezpecne.

Fotky: 1) Pohled z mestskeho pobrezi, 2) Plaz za mestem.

Ve mestecku samotnem nam skoro nic nechybelo. Krome kurzu vareni v thajske kuchyni. Puvodne jsme chteli jet "naucit se thajskou kuchyni" do mesta Krabi, ale kvuli dopravni narocnosti jsme zvolili vratit se do Hua Hin a najit kurz vareni tam. Velmi neradi jsme opustili Prachuap Khiri Khan a zamirili zpet smerem k Bangkoku, opetovne vlakem.

Fotky: 1) Bezdomovec a jeho krabice na ulici, 2) Jeden ze zalivu v okoli mesta.

Hua Hin
Za nejstarsi primorske letovisko Thajska je povazovano Hua Hin. Misto je oblibene predevsim mistnimi, jak stredni, tak ocividne i vyssi vrstvou Thajcu. A golfove hriste pritahuje i zahranicni majetnou vrstvu. A podle toho to take v teto byvale rybarske vesnici vypada... Pomyslny stred letoviska a prilehle ulice, stejne tak i vzdalenejsi mista, jsou zastaveny ubytovacimi kapacitami od tech "levnych" az po ubytovani v Hiltonu ci nejprestiznejsim hotelu Sofitel. Kdyz zminujeme slovo levne v uvozovkach, mame tim na mysli ze pretlak turistu v letovisku tlaci ceny ubytovani velmi silne nahoru. A za tyto penize ne vzdy clovek obdrzi, to co je jinde v dane kategorii standardem. My jsme se ubytovali v guesthouse, ktery pripominal spise molo a to tim, ze byl vystaven na pilonech smerem do more. Na nasem pokoji se nam nejvice libilo, ze v nem budeme ubytovani pouze jednu noc. A abychom nebyli prilis prisni, tak chvalime verandu, kde jsme se snazili shlednout vychod slunce (kvuli mrakum se nam vsak nevyvedl tak, jak bychom chteli).

Po chvilce hledani kurzu vareni v Hua Hin jsme pochopili, ze jedina kucharka nabizejici takovou sluzbu bude mit volno asi az za mesic. Nase viza vsak mela vyprset za dva dny. Smirili jsme se s tim tak, ze jsme si koupili recepty thajske kuchyne a tesime se, az budeme uspesne varit. Tim, ze jsme nesli na kurz vareni, uvolnila se nam docela vysoka castka bathu na ruzne darky...

Velmi radi jsme opousteli letovisko Hua Hin, ale velmi neradi jsme opousteli Thajsko. Thajsko je nadherna zeme s prijemnymi lidmi a jeste lepsim jidlem. Desateho unora jsme ve vecernich hodinach pristoupili do vlaku jedouciho z Bangkoku a miriciho do Malajsie, do mesta Butterworth.