Od more do hor a zpet

Do techto chvil (od severu az po stredni Vietnam) s vyjimkou nekolika malo dnu jsme nevideli slunce a nemalou cast techto dni nas provazel dest, coz nen zas tak prekvapive pocasi v tuto rocni dobu. Protoze jsme prejezdem do Nha Trang meli urazit poradny kus cesty a postoupit tak hluboko do jizniho Vietnamu, delali jsme si "zalusk" na krasne pocasi a koupacku v mori... Po zdolani 560 kilometru nocnim turistickym sleeper busem jsme vystoupili v Nha Trang, abychom zjistili, ze pocasi se sice ve srovnani s predchozimi misty zlepsilo, bohuzel vsak ne tak, jak moc jsme si prali. Teplota byla o dost vyssi, cca 25 stupnu, ale bylo zatazenoa foukal hodne silny vitr. Tento silnly vitr foukal od more, takze prinasel (pro nas drive na vlastni oci nevidene) trimetrove vlny, ktere byly neslucitelne s tolik touzenym koupanim.

View Larger Map
Pro ilustraci: Nase cesta popsana v tomto prispevky.


Nha Trang
Je mesto s temer 300 tisici obyvateli, ktere neni pouze primorske letovisko. Mesto ma sice jednu z nejkrasnejsich (ne-li nejkrasnejsi) mestskych plazi ve Vietnamu, ale dohromady s okolim mesta muze nabidnout mnohem vic, nez jen koupani a nebo povalovani se na plazi. Jsou to historicke pamatky ve meste nebo ruzne atrakce v okoli mesta.

Fotky:1) Mestska plaz; 2) Katka unika vlnam; 3) 4) Obri Budhove; 5) alobalovy Betlem.

Velke prekvapeni jsme zazili po prijezdu pri hledani ubytovani. Zasli jsme "na blind" do jednoho z guesthouse, abychom zjistili, za kolik se da bydlet... Podle pruvodce se ceny pohybuji od deseti dolaru vys. Majitel na nas vyhrkl 7$. Pokoj jeden z nejlepsich, ktery jsme zatim na nasich cestach potkali. A nakonec nam majitel nauctoval dolaru pouze sest. Pravda, nebyl vrchol sezony, ale i tak super. Az nam bylo lito odjizdet po jedine noci pryc (bohuzel cas nas tlacil). Avsak za jeden a pul dne zde straveneho casu jsme toho stihli az az. Uz jen brouzdani po plazi, kde jsme byli sprchovani kapkami vody z tristicich se vln bylo bezva. Ve meste jsme videli stredoveke veze z kralovstvi Champa, nejstarsi z nich pochazi az z devateho stoleti, ty mladsi ze stoleti dvanacteho. Pravda, byly sice hodne poskozeny pusobenim vlivu v case, ale dnes jsou opraveny a vypadaji impozantne ve svahu nad morem. V katedrale postavene Francouzi jsme navstivili msi v den Zlate adventni nedele. A nedaleko autobusoveho nadrazi je pagoda s jednim sedicim Budhou, ktery shlizi na mesto a s jednim odpocivajicim Budhou ukrytym za pagodou. Obe sochy jsou obrovske.
A protoze jsme si v pruvodci precetli informaci, ze smerem do vnitrozemi, do centralnich vysin, se meni pocasi i v zime k lepsimu, vydali jsme se tam, do mesta Buon Ma Thuot.

Veze z dob kralovstvi Champa (az 1200 let stare).

Buon Ma Thuot
d Listek do autobusu jsme si byli schopni koupit pouze proto, ze jsme pani za prepazkou ukazali napis, kteru mela pred sebou. Nazes se vyslovuje jeste mnohem hure, nez se pise. Jizda ubehla pohodove, bylo fajn videt jiny krajinny raz, nez jen roviny, niziny a more, proste zmena. Co nas vsak po ceste prilis nepovzbuzovalo, bylo pocasi. Mraky tezsi a tmavsi nez u more a misty prselo. Kdyz jsme vsak dojeli do cile, bylo sucho a ani nebyla zima, kterou jsme ocekavali. Pri ceste z nadrazi do centra jsme objevili "klasickou vyvarovnu" a dali si jidlo za par dongu, tak jako mistni, zadne dvoji ceny. Vtipna prihoda se odehrala, kdyz jsme hledali pokoj. V jednom z prohlizenych pokoji, nekolika hotelu (vsechny byly dost omsele kvality) jsme probudili netopyra, ktery nevedel jak ven. Obsluha hotelu bez jakekoliv znamky prekvapeni se snazila krouziciho netopyra zlikvidovat placanim ve vzduchu. Netopyr prezil, alespon do chvile, co jsme s diky hotel opustili :-)

Centralni kruhovy objezd na mistnim boulevard.

Proc jsme si vyhlidli Boun Ma Thuot za cil nasi navstevy je nam dodnes trochu zahadou. Ne ze bychom ted, zpetne, nebyli radi, ba naopak. Ale mesto nedisponuje temer nicim, za cim by se turiste tahli minimalne ctyri hodiny sem a dalsi ctyri hodiny odtud po neprilis pohodlnycho cestach. V sirsim okoli sice nejake ty zajimavosti (par vodopadu) jsou, ale porad to neni ono. Asi zminka o produkci kavy a zazitky z laosskych plantazi byly tim rozhodujicim argumentem. A prave kava, na prvni ochutnani temer nepitelna je to, co se nam zavrtalo do pameti po nekolika salcich neuveritelne silne a trochu trpke chuti. Pry tady, to jsme se dozvedeli pozdeji, prazi kavove boby v masle. A krome kavy to bylo chovani zdejsich obyvatel, ktere na nas hodne pozitivne zapusobilo. Jak jiz bylo uvedeno, zadne dvoji ceny, zadne pokrikovani ve snaze nam cokoliv prodat, takova poklidna atmosfera. Ani nam nevadilo, ze jsme si mesto prohlizeli v pondeli, kdy obe mistni muzea byla zavrena... Tezko rict, co stoji za atmosferou tohoto mista. Mozna prave to, ze zde neziji z turistickeho ruchu. Mozna za to muze kava, ktera se zde ve velkem pestuje a pije. A mozna za to muze mistni komunisticka organizace, ktera je asi hodne aktivni a dava o sobe vedet - vic rudych vlajek se srpem a kladivem jsme jeste v zivote nevideli.

Kazdopadne, ten, kdo se chce na par dni ztratit z cest okupovanych turisty a chce ochutnat osobitou a vybornou kavu, pro toho je Buon Ma Thuot to prave misto. A jeste jeden fakt. Hodina internetu (rep. pouziti pocitace) stoji ctyri tisice dongu, coz jsou priblizne ctyri koruny ceske :-)
Odtud jsme odjeli autobusem do mesta Dalat. Podle popisu podobneho mestecku Sapa.

Strom se vzdusnymi koreny.

Dalat
Do Dalat jsme jeli beznou linkou s mistmi. Avsak tento lokalni spoj je provozovan soukromym dopravcem, ktery se ocividne snazi. Autobusy nove a ciste, soferi v kosilich a kravatach. A styl jizdy je odlisny od zaziteho standardu. A navic po prijezdu do Dalat, kde autobus zastavil na nadrazi za mestem, pristavil dopravce dodavku - taxi - a vsechny "sve" pasazery rozvezl po meste (do centra) v ramci jizdneho z Buon Me Thuot. Takovyto servis nas kapanek ohromil.
Mesto Dalat se nachazi v centralni vysocine ve vysce 1500 metru nad morem. Tato vyska a poloha davaji mestu a sirokemu okoli naprosto odlisne klima od zbytku Vietnamu. Mesto je pry chraneno pred monzuny a v obdobi sucha zde vladne prijemne pocasi bez zbytecne vydatnych destu. Jestlize jsme v Buon Me Thuot hledali klima podobne Bolavanske plosine, nasli jsme jej zde. Tak jako v Laosu, na Bolavanske plosine, se zde a v okoli pestuje kava a caj. Dale pak jsou zde velke pestirny ruznych kvetin a bonsaji. Nejvyhlasenejsi jsou ruze. Nedaleke okoli mesta je poseto tolika zajimavymi misty, ze jsme za dva dny neodjeli dale nez 15 kilometru od mesta a z daleka jsme nestihli navstivit vsechno. Ve meste samotnem je nekolik palacu, ktere byly staveny nejcasteji ve stylu Art-deco. Mesto melo v nedavne historii takovou vaznost, ze sem byla dovedena zeleznice od morske pobrezni dopravni magistraly. Tato zeleznice byla bohuzel v jedne z valek ponicena (a dodnes neni zcela obnovena), takze se po ni nelze na pobrezi dopravit.

Fotky: 1) 2) Dalat a jeho okoli; 3) Udoli lasky; 4) 5) Zahrady v Dalat.

Prijeli jsme za tmy, takze jsme presne nevedeli, jak vypadala krajina. Kdyz nas vezla dodavka z nadrazi do centra, tak jsme poznali, ze domy v Dalat jsou posazene ve zvlnene krajine a je zde spopusta majestatnych budov, hlavne z doby, kdy se Francouzi rozhodli udelat z teto oblasti rekreacni stredisko. Kdyz jsme se rano probudili, videli jsme slunce a modrou oblohu - konecne, po ctrnacti dnech.

 Fotky: 1) Katka na nadrazi; 2) 3) 4) Crazy dum (opravdu je hodne crazy).

Temer vsechna mista, ktera jsme navstivili, byla skvela. Nejlepsi byl vystup na kopec za mestem (ve vysce 1950 metru nad morem), vyznamem a polohou za mestem podobny Kleti u Ceskych Budejovic :-) A pak jsme taky nasli mista spis usmevna jako napr. Udoli lasky. Podle evropskych meritek by udoli neslo pridomek kyce. Ale tady jsme v Asii, takze nikoho neprekvapi ani kovbojove ve vyhlidkovych kocarech a nebo "zamilovane lavicky". Ve meste jsme jako turiste nenarazili na vietnamskou snahu prodavat a nabizet az na par "easy riders", kteri nabizi sve sluzby jako pruvodci a taxikari zaroven avsak na jednostopych vozidlech.

 Fotky: 1) 2)Udoli lasky - kyc kam se podivas.

A prestoze zde bylo idealni pocasi i atmosfera, odebrali jsme se, den pred Stedrym dnem, zpet k mori do vyhlaseneho primorskeho letoviska Mui Ne, dat si k vanocni veceri rybu...

Mui Ne
Uz behem cesty z Dalat do Mui Ne byl znat velky teplotni skok. Pri sjizdeni autobusu z vysociny do typicky rovinate niziny, ktera navazuje na rovinu morskou jsme si uzili vyhledy do dalky a tesili se na povalovani na plazi. Mui Ne je primorske letovisko u mesta Phan Thiet. Na uzkem pruhu kolem plaze je vybudovano nekolik desitek resortu, hotelu a sem tam nejaky ten guesthouse nebo komplex obycejnych (neluxusnich) bungalovu. Ma prihodnou polohu, takze tu celorocne panujou priznive podminky pro kite a windsurfing, kazdorocne se tu konaji nejake vyznamne zavody v techto disciplinach.
Okamzite po prijezdu, kdyz jsme hledali ubytovani, jsme pochopili, ze v Mui Ne je dobre zarezervovat si bydleni dopredu. Po dalsi chvilce snazeni jsme si stopli taxi a nechali se odvezt dal od centra. Asi tak tri kilometry dale uz nebyl takovy problem ubytovani najit. Katka nasla komplex bungalovu pod palmami cca 30 metru od more. K tomu byla v komplexu prijemna restaurace v chysi z bambusu. Opravdu dokonale to bylo az druhy den, kdy Katka vyjednala zamenu naseho bungalovu vedle restaurace za bungalov na plazi s verandou, vynikajicim vyhledem a peti metry po bilem pisku do more. Oproti vnitrozemi zde, u more vanul docela svezi vitr, ktery napomahal chladit nase tela pri vydatnem zhnuti slunce. Ondra, jak to tak s nim byva, mori odolal a jen se slunil a cetl nebo planoval dalsi kus cesty. Protoze jsme byli u more, nenechali jsme si ujit ochutnavani ryb. A v mistnich restauracich to slo samo a hodne dobre. Nazvy ryb v anglictine nam nic nerikali a stejne tak v rustine (ktera je v tomto letovisku mozna dulezitejsi nez anglictina). Coz ale nevadilo, protoze si muzete rybu vybrat v betonovych kadich. Takze at jsme si dali cokoliv, vse bylo vyborne a cena nedosahla toho, co jsme cekali (a dali bychom za neco podobneho napr. v Chorvatsku). 
Stedry vecer jsme stravili ctenim, popijenim piva Saigon a vzpominkami na zimni pocasi a vanocni cukrovi... A take vzpominkami na nase rodiny a zname. Trochu toho smutku se dostavilo, ale zvladli jsme to. Nakupu letenek na vanoce do Cech jsme odolali :-) Ve Vietnamu je velka spousta katolickych kostelu a nemalo Vietnamcu veri v Krista a vse s nim spojene. Takze jsme mohli o Stedrem veceru shlednout alegoricke predstaveni v jednom z mistnich kostelu. Poznali jsme pribehy ze Stareho zakona a trochu i z Noveho zakona, ale nevydrzeli jsme onu pompezni show do konce a radeji sli bydlet na plaz. Na Bozi hod jsme opustili Mui Ne a odjeli do 225 kilometru vzdaleneho Ho Chi Minh City, znameho take jako Saigon. 
Jeste jsme se zapomneli zminit o Cesich, ktere jsme zde potkali. Bylo jich vic, nez za celou nasi cestu po Asii a krome jedne dvojice z Brna a pana z Prahy jsme si ani moc nepokecali. Ale nejvice v Mui Ne byla zastoupena narodnost rusky mluvicich obcanu. Proto tolik napisu v okoli v Azbuce. Zadne ruske tanky jsme ale nevideli, takze zajmy rusu zde jsou asi pouze ekonomickeho razu.

 Fotky: 1) Vyhled z verandy; 2) Tanecnik na verande.

Ted a tady chceme podekovat vsem za zpravy, pozitivni i negativni ohlasy (za ty negativni zas tak moc nedekujeme). A trochu ex-post poprat vsem co nejvice pozitivnich a prijemnych dni a zkusenosti v tom rodicim se roce...

Centralni Vietnam

Z Ninh Binh jsme se vydali na cestu nocnim autobusem, objednanym pres zprostredkovatele, specialem pro turisty. Zajimave je, ze ve Vietnamu se nam prilis nedari cestovat s mistnimi. Jen z Vinh do Hanoi jsme jeli mistnim autobusovym spojem, jinak vzdy turistickymi autobusy. Vlakovy spoj spada do kategorie "mistni cestovani", je vsak citelne drazsi ve srovnani s autobusy. A take nutno rict, ze vietnamska snaha prodavat cokoliv zabira obcas i na nas. Pri prodeji nas prodejce (provozovatel hotelu, kde jsme spali) presvedcil, ze autobys je lepsi nez ostatni autobusy - lehatka jsou delsi, v autobusu je WC. Je pravda, ze WC byl dostatecne silny argument, protoze prave cekani na zastaveni autobusu, behem dvanacti hodinove cesty, pri potrebe odskocit si je nejvetsi negativum pri rozhodovani, jaky typ prepravy zvolit. Mel pravdu, tentokrat si prodejce nepomahal nepravdivymi vyroky. Ale dalsi negativum autobusu, ze i kdyz jedete "sleeper busem", tak se stejne moc nevyspite a neodpocinete si, se naplnilo. Do Hue jsme prijeli rano. A obzvlaste Ondra byl hodne nevyspaly. To protoze "spal" vedle WC a spocital za jizdu 37 splachnuti :-) Autobus nas vysadil temer v centru vsech hotelu, takze jsme hotel nasli za chvilku a vyrazili do mesta.

Hue - cisarovo nove mesto 
Mesto na brezich Parfemove reky bylo sidelnim pro posledni dynastii vladnoucich cisaru Nguyen. A to od roku 1802 az do roku 1945. A prave v tomto obdobi za dynastie Nguyen doznalo mesto Hue a jeho okoli zmen, ktere sem denne privadi mnoho turistu. Ve meste samotnem je nejvetsim magnetem mestska pevnost, citadela, ktera mela chranit pred utoky nezvanych hostu, napr. proti Francouzum. Krome mestskych domu obsahovala citadela cisarske mesto (tedy jakousi pevnost v pevnosti) a zakazane mesto uvnitr cisarskeho mesta (pevnost v pevnosti uvnitr pevnosti). Bohuzel se vsak na techto mistech dochovaly pouze hradby a par ojedinelych budov. Ackoliv je mesto na seznamu UNESCO od roku 1993, dle naseho soudu, citadela neni v takovem stavu, v jakem by mohla (dost mozna i mela) byt. Pevnost je sice rozlehla, takze urcite neni jednoduche ji spravovat do nejmensiho detailu, ale na mnoha mistech je videt, ze ani zakladni sprava nefunguje dobre. Treba jen obycejne popisky na mistech, kde je tusit byvaly palac nebo cisarska zahrada, by pomohly misto si lepe predstavit. Ale i presto tyto vytky ma pevnost silnou atmosfreu. 

 Fotky: Cisarske a Zakazane mesto uvnitr pevnosti v Hue.

Dalsim, a podle nasich pocitu, asi nejpusobivejsim hitem jsou hrobky cisaru dynastie Nguyen. Ne ze bychom vyhledavali ponura ci jina mista vztahujici se k zahrobi, ale tyto hrobky  jsou pusobive predevsim umistenim v okolni krajine za humny Huea jejich bohatou vyzdobou. My jsme navstivili pouze dve hrobky. Jedna jeste ve meste, a zajimave na ni je, ze v arealu hrobky, ktery je od okoli oddelen zdmi se nachazi obydli "civilistu", kteri si zrejme tento areal oblibili a obydleli :-) Druha hrobka, dale od mesta, poskytla nadherny  pohled na luxus, ktereho si cisar Tu Duc uzival. Hrobku si nechal postavit jeste za sveho zivota a take ji uzival. Areal mel krome jineho cast vyhrazenou pro konkubiny. To ze mel cisar Tu Duc celkem 104 manzelek a nespocet konkubin je jen pro informaci.

Fotky: Exteriery cisarske hrobky.

Dalsi mista k navstiveni jsou pagody rozhazene v okoli mesta. A nebo zvlastni pahorek kousek za mestem Nam Giao Esplande. Z duchovniho hlediska pro Vietnamce misto nesmirne hodnoty. Abychom nebyli moc "odusevneli", tak jsme si v Hue dopravali i te prizemnejsi stranky. Nasli jsme tu vybornou vegetarianskou restauraci. Sice byla nedaleko reky a zrejme kvuli tomu tu mezi stoly  behaly krysy, ale smazene tofu s citronelou a rajcatovou omackou nas zcela dostalo! Ani nam nevadilo, ze jsme jedli s nohama nahore :-) Dale jsme ochutnali sushi v mistni japonske restauraci. Na te bylo zajimave, ze to byla vlastne takova charitativni organizace, kterou zalozil pred nekolika lety jeden Japonec a zamestnava zde "deti ulice". Vydelkem restaurace dotuje tez bydleni a vzdelani pro tyto deti bez domova. Nutno rici, ze jsme se s podobnym projektem ve Vietnamu jiz potkali.

Pivo v Hue.

 Vic jsme toho v Hue nestihli. Da se rict, ze nas vyhnalo pocasi. Meli jsme neustale zatazeno, teploty kolem patnacti stupnu celsia a obcas zaprselo. A tak jsme se po dvou dnech vydali o 200 kilometru dale na jih do dalsiho mesta zapsaneho do seznamu UNESCO - Hoi An.

 Hoi An - krejci, sevci a turiste
Cesta do Hoi An (z Hue trva cca 4 hodiny) byla zajimava z pohledu cestovniho komfortu. Zakoupili jsme listky pres prostrednika, takze jsme jeli turistickym specialem. Autobus dobry, pokud nemerite pres 160 centimetru a nevazite vice nez 55 kilogramu. Takze jsme si cestu uzili namackani na zadnich sedadlech (kde bylo nejvice mista) s koleny temer u brady a hlavami narazenymi "ve strese" autobusu. Nebyli jsme na tom vsak nejhure. Jeden Australan, postavou hrac basketbalu, si musel sednout na schod do ulicky, aby mel alespon zakladni ophodli - aby sedel. Australanu jela skupinka patnacti stredoskolaku a zajimavi byli tim, ze cestovali diky nejakemu specialnimu programu, ktery funguje nejen v Australii (nasli jsme odkazy take do Belgie). A krome Australanu jsme pokecali s Belgicankou s Japonskymi predky takze hodne nepohodlna cesta relativne rychle ubehla.
Mesto Hoi An je zajimave predevsim tim, ze se mu vyhnuly znicujici boje vsech valek a bojuvek za poslednich (nejmene) 300 let, takze zde lze videt a navstivit domy nekolik set let stare. A nejedna se pouze o par samostatnych budov, nybrz cele stare mesto. Typicky styl staveni domku s malymi dvorky a maximalen jednim patrem nad prizemim, se smesici cinskych, japonskych a vietnamskych stavebnich prvku davaji mestu osobity a nezamenitelny charakter. Pastva pro oci. Ovsem, kdyz is clovek po chvilce uvedomi, ze domy prilis komfortu obyvatelum nenabizi, je romanticka idylka o bydleni ta tam. Komfort, jak jsme si ve Vietnamu vsimli, zde mistni  obecne moc neresi. Pro nas nepohodlne a bez jakehokoliv soukromi vypadajici domy, jsou obydlim pro nekolikaclenne rodiny. A hlavne, mesto Hoi An je velmi casto zatopeno behem (resp. po) monzunovych destu. V nekolika dome jsme videli vysku zatopeni za poslednich 70 let. Nejstarsi nami videna znacka je datovana do roku 1964.

 Fotky: 1) 2) Vecerni Hoi An; 3) 4) Vanocni stromecky (Advent).

 Nejsou to jen stara obydli, ktera sem tahnou davy turistu po ceste Vietnamem. Temer v kazdem tretim dome v centru ma zivnoust nejaky krejci nebo svec. Ty ostatni domy jsou hotely, obchody se suvenyry, obchody s textilem a nebo proste jen obchod s cimkoliv. U krejciho si muzete nechat usit na miru kosili, oblek, kabat, kalhoty zkratka vse do vaseho satniku. A to za tretinovou cenu, co byste zaplatili u nas u krejciho, svadleny. Bud si navrhnete sami, jaky tvar kabatu, kosile nebo toho ostatniho chcete nebo si vyberete z katalogu svetoznamych znacek a Vietnamci to okopiruji. Katalogu tady maji opravdu hodne :-) A to same plati i pro kozene boty. A pokud toho koupite tolik, ze se vam to nevejde do tasek, prikoupite si dalsi tasky. My jsme neodolali a krome bot jsme si nechali usit kabatek a kosili. Aby take clovek odolal, kdyz na nej z kazdeho domu pokrikuji, at si koupi prave jejich sortiment. Vsechna ta urputna vietnamska snaha snad prave zde v Hoi An (a mozna take v Hue) dosahla vrcholu. A mistama jsme se museli zachovat naprosto ignorantskym zpusobem nebo odmitnout s jistym vyrazem rozhorceni., aby si nas snazivi prodejci nevsimali. Abychom Hoi An nekrivdili, krome stareho mesta a remeslnictvi je v okoli jeste par zajimavosti. Pozustatky po kralovstvi Champa v My Son jsou pravdepodobne lakadlem nejvetsi. My jsme vsak My Son nenavstivili kvuli neprizni pocasi - pres den casto prselo, v kratkych intervalech se stridal dest se slejvakem. A protoze nam pocasilo plany, vypujcit si motorku, a prozkoumavat okoli, rozhodli jsme se zmizet ze stredniho Vietnamu a pokusit se najit priznive pocasi ve vyhlasenem primorskem letovisku Nha Trang, jiz v jiznim Vietnamu.

 Fotky: 1) Doutnaky v chramu; 2) Zahrada v chramu.

Vietnam - severni region

Opusteni Laosu
Opustit Laos jsme se naplanovali na 29. listopadu z mesta Thakhek. Puvodne jsme chteli trochu zaexperimentovat a jet trasou pres nejmene frekventovany laosko-vietnamsky prechod Cha Lo na vlastni pest pouze na hranice a odtud jet dale do Vietnamu. Nakonec jsme vsak "vymekli" a nasli si autobus jedouci z Thakheku az do vnitrozemi Vietnamu.
Cestovani vsak tentokrat neprobihalo podle zazitych (laoskych) predstav. A to proto, ze autobus patril plne pod vietnamskou autodopravu. Rozdil byl zrejmy jiz pri hledani autobusu na nadrazi. Kdyz jsme projevili zajem o cestu do Vietnamu, okamzite se na nas doslova nalepila dvojice mladiku, hodne snazive, neprijemne vytrvale az agresivne, se pokousela ziskat nas do sveho autobusu. Situaci neprospelo, ze jsme nebyli schopni se domluvit (ani za pomoci papiru a tuzky nam nebylo jasne, co vlastne mladici nabizi). A nikdo z informaci na nadrazi nebyl schopen pomoci. Po chvilce gestikulace jsme vytusili, ze jedou sice do Vietnamu, ale dost jinym smerem, nez jsme my chteli. Takze jsme s diky (nakonec durazne) odmitli. Za chvili se objevil druhy autobus smerujici do Vietnamu a dokonce smerem, ktery jsme pozadovali.
Behem nocni cesty na hranice jsme nezazili nic vzrusujiciho, snad jen situace, kdy autobus zastavil 60 kilometru pred hranicemi ve vesnici u domu, do ktereho odesel ridic autobusu a vratil se za dve hodiny, stoji za zminku. Alespon jsme meli moznost premyslet o chovani one dvojice mladiku, ale i osazenstva autobusu smerujiciho do Vietnamu. Osoby v autobuse se chovaly dost odlisne od cestujicich v Laosu. Byla to takova smes extrovertniho vyjadrovani, spise pubertalni hastereni... Ale ze se jedna o standard ve vyjadrovani a interakci Vietnamcu k okolnimu svetu (nejen mezi Vietnamci), nam doslo (nejen) na imigracnich prepazkach Laosu pri vyjezdu ze zeme. Zde se snad padesatka ridicu (podle SPZ tipujeme, ze slo hlavne o Vietnamce) snazila vmestnat do tri okenek prepazek imigracniho uradu - pasove kontroly. Sila a intenzita pretlacovani pripominala chaos a nejaky styl boje :-) Protoze v dobe, kdy je psan tento prispevek, mame s vietnamskym zpusobem komunikace vice zkusenosti, muzeme rict, ze nejjednodussi popis Vietnamce je neutuchajici a souteziva snaha o cokoliv.
Uz par kilometru pred hranicemi byla znat zasadni zmena klimatu. Silnice byla mokra, takze zrejme prselo - mu jsme nevideli dest pres 45 dni. Po prekonani sedla v horach a kleasni do vietnamskych nizinjsme videli huste mraky, ktere delaly pohled na jinak krasnou krajinu trochu depresivni. Do mesta Vinh jsme dorazili po patnactni hodinach jizdy z mesta Thakhek. A snazili jsme se najit spoj do Hanoje. Na autobusovem nadrazi se na nas opet opet sesypala skupinka snazivych Vietnamcu, kteri nas presvedcovali, abychom jeli prave jejich autobusem. A protoze jsme vahali, Vietnamci zahrali divadlo, ze autobus odjizdi prave ted, at rychle jedeme. A jako perlicku nam rekli, ze za jizdu zaplatime 10$ na misto 7$, protoze jsme cizinci - za 7$ jezdi jen Vietnamci.
My vsak nemeli mistni menu, takze jsme s neduverou opustili nadrazi a Ondra sel hledat smenarnu, resp. banku. Tu nalezl relativne rychle. Protoze vsak bylo kolem poledniho, nasel po vstupu do otevrenych dveri potemnele banky, bankovni uredniky lezet na pohovkach, nohy nahore... Urednice oznamila, ze maji poledni pauzu, at prijdeme za hodinu. Coz byl sok. Skutecnost, ze jeden z nejvetsich asijskych ekonomickych tygru ma takoveto pracovni tempo v bankovnich ustavech (vsechny banky v okoli mely zavreno) a tak odlisny pristup ke snazivosti ostatnich Vietnamcu, nas docela prekvapila. Ale za tento sok, mohly nase predstavy o Vietnamu. Cim silnejsi predsudky jsme o chovani Vietnamcu meli, tim vice jsme narazili pri zjisteni realneho stavu veci. Nakonec jsme vsak ve meste Vinh stravili nekolik prijemnych hodin - a to hlavne diky vybornemu obedu v klasicke poulicni jidelne (poprve jsme ochutnali tofu na nekolik zpusobu, ktere ve Vietnamu vari a smazi vyborne). Uspesne se uskutecnila i vymena penez v bance, kdy se nam jiz v pracovni dobe venovalo hned pet uredniku, dalsi extrem.
Na nadrazi se nam povedlo koupit listky za 8$ (jeli jsme autobusem s luzkovou vybavou), tedy za standardni cenu i pro Vietnamce a vyrazili jsme do mesta Hanoi.

Hanoi
Do Hanoi jsme prijeli pozde vecer, kolem jedenacte hodiny. A protoze je nadrazi situovano za mestem, nemeli jsme jinou moznost, nez si vzit taxi (pokud jsme nechteli slapat cca 7 kilometru pesky). Z pruvodce jsme se dozvedeli, ze si mame davat pozor na to, jestli funguje taxametr. Fungoval, ale ze spatne pocita kilometry, jsme si vsimli pozde. Takze nas taxikar trochu "natahl", ale to se stava i v jinych mestech.
Hanoi je popisovana jako "trochu drazsi" co se ubytovani tyka. S odstupem casu vime, ze nevybocuje z vietnamskych standardnich cen. Co dalsiho prozradit o Hanoi... "asi to, ze po dvaceti minutach pobytu v ulicich za denni doby, vam bude chtit explodovat hlava a vy si budete prat, aby uz to prislo a meli jste klid. Duvodem je neustale freneticke troubeni klaxonu motorek, aut, autobusu a nakladaku ruznych tonu a frekvenci. Tento pocit silil v mistech, kde jsou ulicky uzke a neni prostoru pro dopravni provoz ani pro zvukove vibrace, aby se rozptylili. Takze prochazky starou a nebo francouzskou ctvrti jsou nejklidnejsi v noci." Citace je pouze Ondruv subjektivni pocit. Pravda je takova, ze Hanoi je pres den zive pulsujici velkomesto s nadhernymi ctvrtemi, neprilis zatizene zbesilou komercni vystavbou. Neni vsak dobre delat zde velka zivotni rozhodnuti, pokud potrebujete k premysleni klid :-)

Fotky: 1) Vitejte ve Vietnamu; 2) Dopravni situace v Hani; 3) Katka smlouva

Je temer neuveritelne, ze jsme za pet dni zde stravenych, nestihli navstivit zadne z muzeii popisujici zivot strycka Ho Chi Minha. Zato jsme nasli krasne male kino ve stare zastavbe francouzske ctvrti, kde zrovna probihal festival filmu Danskych reziseru, tak jsme zhledli i trochu kultury. Ho Chi Minha jsme si sice nechali uniknout, ale navstivili jsme etnologicke muzeum, ktere je zamereno na mensiny zijici ve Vietnamu, hlavne na zivot horskych kmenu. Mohli jsme si projit i typicke domy, ve kterych vesnicane bydli, a ktere byly venkovni expozici muzea. Soucasti vstupu bylo i divadelni predstaveni vodnich loutek, ktere ma v Hanoi dlouhou tradici. Piseme li o Hanoi, nesmime zapomenout na mistni architekturu - neuveritelne uzke a dlouhe domy, ktere jsou typicke pro cely severni Vietnam, jak jsme pote zjistili.

Fotky: 1) 2)Nocni Hanoi - jezero; 3) 4) Historicka knihovna

Sapa
Z Hanoi jsme se vydali severozapadnim smerem do 300 kilometru vzdaleneho horskeho mestecka Sapa v nadmorske vysce 1500 metru nad morem. Prejezd do Sapa z Hanoi je naprosto pohodovy. Vecer nasednete, resp. ulehnete, do vlaku a rano jste, po jedinem prestupu na autobus, v miste urceni. Cesta vlakem, v nizsi kategorii (kupe obsahuje sest luzek), je komfortni, takze jste rano cerstvi a odpocati. Coz nelze tvrdit o sleeper autobusech.

Vrcholy hor z ulic Sapa

Sapa, resp. jeho okoli je prirovnavano k Alpam avsak s nadechem exoticnosti. Jestlize jsou hory v okoli Sapa prirovnavany k Alpam, tak pro jejich krasu. Vic podobnosti jsme nenasli. Snih zde obcas sice napadne, ale vydrzi par hodin, ne-li minut. A fialove kravy tady taky nejsou :-) Nejvyssi vrcho, Fansipan, meri neco malo pres tri tisice metru. Co se exotiky tyka, ziji v okoli Sapa obyvatele vesnicek patrici k etnickym mensinam, obecne oznacovane za horske kmeny. Zde v Sapa horske kmeny dokazaly vystavet terasovita policka na svazich i prudkych kopcu a tak se zivit pestovanim ruznych plodin, predevsim ryze, i na tezko pristupnuch a na prvni pohled nemyslitelnych mistech. Avsak z exotiky horskych kmenu zbylo malo, zrejme predevsim diky turistice se obyvatele horskych kmenu preorientovali na "obchodovani" s turisty. Nemaji sice zadne stanky, ale na misto toho chodi s nusi na zadech po ulicich Sapa a s typickym "Where are you from..." zacinaji konverzaci, behem niz rychle vytahnou sve zbozi z nuse a zacnou premlouvat k nakupu.

Fotky: Deti horskych kmenu

Horske scenerie jsou nadherne, dechberouci. Cele pohori skyta obrovske  mnozstvi treku v horach a nektere aspekty zivota minorit rozhodne stoji za shlednuti. Uz zminena terasovita policka jsou uchvatna. K velke skode mistni turistiky vsask prispiva omezenost turistickych agentur, ktere nabizeji jednostrane masove vypravy do vesnicek horskych kmenu. Na misto, aby byl kladen duraz take napr. na horskou turistiku s moznosti "vynechat" horske kmeny.

 Fotky: 1) Policka a vrcholy dosahujici vysky 3000 metru; 2) Civilizae pronika i mezi horske kmeny.

Chteli jsme si prochodit co nejvice mist v kopcich okolo Sapa. Bohuzel moznosti prochazeni bez pruvodcu prilis neni, protoze zadne stezky (krome jedine) nejsou v terenu znacene. A mapa, ktera by byla vhodne k turistice nebyla k dispozici. Nejdetailnejsi mapa k dispozici ma meritko 1:75 000, coz je dobre pouze pro zakladni orientaci. Prvni den jsme sli po jedine vyznacene trase a uzili si kratkou prochazku (a odrazeli nabidky "skveleho" nakupu nebo svezeni na motorce) . Druhu den jsme se pokusili naplanovat trasu pres vrchol do jine vesnice. Avsak po par hodinach jsme zjistili, ze jsme ztraceni a ten spravny kurz jsme nenasli ani s pomoci mistniho ridice motorky. A tak jsme zvolili opet jen kratkou prochazku do blizkych kopcu. Kazdopadne jsme si vyzkouseli jizdu ve trech na jedne motorce - skutru :-) Po vahani, pouceni z predchozich nezdaru (a bez moznosti vyberu jine alternativy) jsme se na jednodenni trek s pruvodcem vydali. Nasi pruvodkyni byla 17ti leta slecna z horskeho kmene a vedla nas terenem mene i vice narocnym, vesmes ryzovymi policky, az ke sve vesnici, kde nam ukazala mistni zakladni skolu, tradicni remesla a trochu i toho turistickeho skanzenu. Kazdopadne zajimave povidani, mame par poznatku i o Vietnamu.

 Fotky: 1) Ryzova policka ve svazich; 2) Zeny horskeho kmene.

V Sapa jsme nakonec stravili celkem ctyri dny a nutno priznat, ze pekne pocasi jme meli pouoze jeden den. Jinak byla zima jako na Sumave a bylo zatazeno, takze jsme nevideli vrcholky hor a prselo nam poprve po padesati dnech. A protoze jsme nemeli zadne zadne topeni v nasem hotelu, dost jsme promrzli. Ale vsechny tyto zapory dohromady nebyly silnejsi nez pozitiva.

Ninh Binh
Pote, co jsme opustili horske mestecko, namirili jsme si to asi 90 kilometru jizne od Hanoj do mesta Ninh Binh. Jeste predtim jsme se rozhodli "vypustit" takovou turistickou atrakci svetove extratridy jakou je zatoka Ha Long. Jestli jsme udelali dobre, to se asi nikdy nedozvime. Prave Ninh Binh je ale popisovan jako Ha Long ve vnitrozemi.
Cestu Sapa-Hanoj jsme absolvovali nocnim "sleeper busem", z Hanoj do Ninh Binh jsme putovali vlakem. Pri vystupovani z vlaku v cilove destinaci, jsme byli svedky dost divoke podivane. Pote, co vlak zastavil, se dav cekajici na pristoupeni zacal energicky a chaoticky tracit do vagonu, aniz by nechal vystoupit dav, ktery prijel do sve cilove stanice (nutno rici, ze vietnamske drahy prodavaji vsechny listky s mistenkou, takze se nemuze stat, ze si nesednete; pokud je vlak vyprodan, musite dalsim spojem) takze toto tlaceni dovnitr bylo naprosto iracionalni, postradalo logiky. Odnesl to Ondra, ktery nestihl vystoupit vcas. A mel proti sobe vicehlavou tlacici se san... Po chvilce tlacenice (krosna na zadech budi nekdy udiv, nekdy vsak respekt) a hlasiteho nadavani vsak i on vystoupil uspesne.

Oltar v jednom z chramu v Hua Lu

Mesto Ninh Binh samotne neni zadna perla pro navstevniky, ale jeho okoli skyta perel vic nez dost! A jsou to opet vapencove homole, ktere davaji teto oblasti nadherny krajinny raz a v nekterych mistech vytvareji jedinecnou scenerii k pozorovani. I kdyz my meli pozorovani ztizene neprizni pocasi - husta a nizko polozena oblacnost nedovolila udelat pekne fotky nekterych mist, takze si je musime pamatovat a vy predstavit :-)
Nejvetsimi magnety v okoli mesta jsou starobyle mesto Hua Lu, nove vybudovany komercni turisticky komplex Trang An, jeskyne Mua cave s famozni vyhlidkou ze skaly nad jeskyni a predevsim plavba lodickou po rece mezi vapenci a jeskynemi v Tam Coc. Dale jsme navstivili mestecko Phat Diem, kde je k videni velky pocet kostelu, ruznych architektonickych stylu, ktere davaji vzpomenout na doby, kdy sem bylo krestanstvi importovano Evropany (zejmena Portugalci a Francouzi). A pak jeste dalsi mista, ktera jsme my ale nenavstivili. To co jsme videli, muzeme vrele doporucit (krome komercniho komplexu). A pokud by nekdo chtel navstivit Tam Coc, tak jedine velmi casne rano nebo pozde odpoledne (k veceru) - v cas, kdy neni ricka preplnena lodkami.

Fotky: Vyhledy ze skaly nad Mue cave 1) smerem k Ninh Bihn, 2) na ricku z Tam Coc; 3) Lodky v Trang An.

Jako idealni dopravni prostredek doporucujeme tank nebo obrneny transporter. Jinak nemate zaruceno preziti. Pokud se chcete zapojit do silnicniho provozu, zpomente na pravidla. Semafor je pouze informativni, vetsina ridicu jej sice respektuje, ale to je vse. Jinak plati pravidlo vetsino. Pokud je krizovatka bez semaforu, jedou vsichni zaroven a krizeni vozidel je provadeno jakymsi pohybem "proplouvani" (nebo take prostupovanim, lepe to nedokazeme vysvetlit). Nejzakernejsi jsou vsak jezdci v protismeru, kterych je asi tak petina ucastniku silnicniho provozu. Ale musime priznat, ze jsme za tri tydny pobytu ve Vietnamu videli pouze jedinou bouracku - ta vsak nebyla ve meste, ale na hlavnim tahu. Takze tento silnicni nerad ve mestech asi nejaky rad ma :-) Po dvou dnech jsme zbalili krosny, nasedli do nocniho sleeper busu a vyrazili smer Hue - byvale kralovske/cisarske mesto lezici v centralni casti Vietnamu (jiz v jizni casti Vietnamu z pohledu geografickeho rozdelelni uzemi na konferenci v Postupimi po druhe svetove valce).

.

Fotky: Komplex katedray v Phat Diem, v Sino-Vietnamskem stylu s evropskymi prvky