Jizne od Vientiane

Autobus jedouci z Vientiane do Paxe jsme na jiznim nadrazi chytili na posledni chvili. Do autobusu musel Ondra nastoupit za jizdy - sofer autobusu vyrazil malem bez nej :-) Mysleli jsme si, ze autobus pospicha. Mysleli jsme spatne. Autobus po vyjezdu z nadrazi, zhruba po 150 metrech, zastavil u stankovych prodejcu a otevrel dvere autobusu. Dovnitr se nahrnula asi tak dvacitka prodavacu nabizejicich temer vse od zvykacek pres bagety az po grilovane dobroty. A dokonce i nejakou kosmetiku. Po deseti minutach byli prodejci vyhnani (tento doplnek cestovani jsme videli poprve) a autobus se hodne pomalym tempem rozjel. Tempo bylo opravdu pomale. A to tak moc, ze za 10 minut bylo zjevne, ze autobus neni v nejlepsi kondici. Za dalsich 10 minut byl autobus odstaven a zapocala oprava, ktera netrvala dlouho. Po 45 minutach od naseho startu jsme urazili zhruba 5 kilometru. Po oprave se vsak autobus dal do pohybu. Do zbesileho pohybu. Sofer zrejme chtel dohant ztraceny cas i za cenu lidskych ci zvirecich (kravy, buvoli, psi, husy, slepice) obeti...
Protoze cesta kopiruje reku Mekong, relief krajiny je rovinaty (cela zapadni cast Laosu "pod Vientiane" je v nizinach) a povrch asfaltovy, kilometry ubihaly (na laoske pomery) velmi rychle. Da se rici, ze cesta byla pohodlna. Asi v polovine trasy (po sedmi hodinach jizdy) jsme zastavili a do autobusu zacaly byt pechovany velke pytle s arasidy. A protoze bylo brzy vsechno volne misto zaplnene, zacaly se pytle uskladnovat do prostoru WC. Pote na zadni schudky autobusu. A nakonec se naskladaly pytle i do ulicky mezi sedadly. Takze spousta arasidu pokracovalo s nami smer jih. Nekdy kolem druhe hodiny rani autobus zastavil. A vic uz se s nami nerozjel. Ridic asi tak hodinu a pul fiktivne opravoval autobus, az pote, co prijel autobus nahradni si ocividne oddychnul. Nutno rici, ze z mistnich nikdo nerekl ani popel kvuli prostojum a naslednemu presedani do nahradniho autobusu. Arasidy se uz nepreskladavaly. Protoze jsme nerozumeli, ze si mame presednout, sli jsme jako posledni a ocekavali mista, ktera zbyla volna. Mista nad ridicem (druhe patro, uplne vpredu), pred sebou jsme meli pouze celni sklo. Za normalnich okolnosti bychom se na "podivanou" behem cesty z predni rady sedadel tesili. Protoze jsme vsak meli zkusenosti se stylem jizdy Laoskych ridicu, z techto mist jsme meli velky respekt, ne-li obavu. Bezpecnostni pasy samozrejme k dispozici nebyly.... Ale realita nas prekvapila. Nahradni autobus s novym soferem jel naprosto klidne a pohodove. A kolem pul seste rano nas probudila ohniva koule nad obzorem, kdyz nad blizicim se Paxe vychazelo slunce. Takze opet jizda plna zazitku!!!

Prodavaci namackani v autobuse

Paxe
Nejvetsi, nejjizneji situovane mesto Laosu na brehu Mekongu je dulezitym dopravnim mistem na jih od Vientitane. Zhruba 20 kilometru zapadne lze prekrocit hranici s Thajskem, 150 kilometru jizne muzete vstoupit do Kambodzi a 170 kilometru vychodne je hranice s Vietnamem (nekdo by mohl namitnout, ze Zlin ma podobne geograficke vlastnosti, ale v Laosu je to trochu jinak :-). Pro nas ale mesto bylo dulezite z pohledu turistickych zajimavosti. Mekong je v techto mistech jakousi linii, kdyz oddeluje zapadni niziny tahnouci se se az do Thajska od vychodnich hor tvorenych Bolavanskou plosinou, pohorim Attapeu a dale Vietnamskym pohorim.

Chapasak
Necelych 50 kilometru od mesta Paxe se nachazi nejdulezitejsi pamatka (pozustatky) khmerske civilizace (hned za Angkorem). Jedna se o mestskou osadu na brehu Mekongu a hlavne komplex chramu na upati a ve svahu kopcu vystupujicih z rozsahlych nizin. Komplex chramu se sklada ze silne ponicenych budov, ktere v soucasne dobe prochazeji postupnou rekonstrukci. Prestoze byla cela oblast rozpalena slunecnim zarem do nesnesitelneho horka, misto v nas zanechalo pohodovi pocit (my jsme do Champasaku dorazili okolo poledniho casu, kdy je slunce nejsilnejsi - doporucovany cas pro navstevu je brzy rano, ci pozde odpoledne).
Do techto mist lze jednoduse dojet motorkou, z Paxe sem vede nejkvalitnejsi silnicni povrch, po kterem jsme v Laosu meli moznost cestovat!!! A po ceste je potreba prejet po moste pres Mekong, ktery zde ma jiz uctyhodne rozmery.
Katka si ve chvilich relaxace a ukryvani se pred sluncem nasla jesterku, ktera vypadala trochu jedovate, ale nadherne.

 Fotky: Champasak

Bolavanska plosina
Vychodnim smerem od Paxe se nachazi oblast s rozlohou priblizne 60x60 kilometru, ktera vystupuje z nizin Mekongu a tvori si jakousi plosinu s nadmorskou vyskou pres tisic metru. Tato vyska dava cele plosine naprosto odlisne, snesitelne a prijemne klima. A toto klima umoznuje pestovani plodin, ktere by jinde v Laosu a sirokem okoli nemely takovou urodu. Bolavanska plosina je predevsim pestirnou vybornich laoskych kav a caju (a take pepre). Samozrejme jsme si zde nekolik kavicek museli dat :-) A overili jsme si u pestitelu kavy jejich spolupraci se "sdruzenim" FairTrade. Zajimavym zazitkem bylo ochutnavani kavy primo u pestitele a jeji nakup.

Kava, kam se podivas.

Krome pestovani plodin jsou to hlavne prirodni zajimavosti, predevsim vodopady, kterem sem tahnou turisty. Reky pramenici na Bolavanske plosine museji zdolat velky vyskovy rozdil a to je mnohdy i vice nez sto metru vysoka skalni stena. Tam kde reka prekonava mensi vysky jsou mista pikniku a relaxace. Dokonce zde pry ziji tygri v mistech mene dostupnych lidem. Bohuzel pro nas, my jsme Bolavanske plosine venovali pouze jeden den. Namisto, abychom ji venovali alespon ctyri dny.

 Fotky: 1) Kavu je potreba ochutnat; 2) Vodopady; 3) Fauna na plosine.

Ctyri tisice ostrovu
U jizni hranice, nez Mekong utece do Kambodzi, je soustava ostrovu. Ostrovy jsou male i velke (nejvetsi meri 17 kilometru na delku) a ty vetsi jsou obydlene. Mekong v techto mistech prekonava vysku v nekolika obrovskych vodnich prepadech, ktere rozhodne stoji za zhlednuti. My jsme navstivili pouze jeden. Pohled na valici se vodu byl nadherny. Take zde ziji sladkovodni delfini, jejichz populace vsak klesa a hrozi jim vyhynuti v techto vodach.
Pri vyberu, ktery ostrov navstivime, jsme si ze ctyr tisic moznosti vybrali druhou nejvetsi - Don Det. Ostrov nabizi dve mnoziny ubytovani. Bud muzete bydlet na Sunrise a nebo na Sunset "boulevard". Jedna se o prasne cesty, lemujici okraje ostrova, kolem nichz jsou vystaveny jednoduche komplexy bungalovu, restauraci a malych obchudku v domech, kde ziji domorodci. A jsou to prave dve cesty, jedna orientovana na vychod slunce, druha na zapad. Vsechny moznosti ubytovani jsou ale temer shodne - drevene bungalovy s postelemi a moskytierou. A ceny od 2 do 2.5$. Vybrali jsme si vychod slunce. A trochu dal od centra, tedy pristaviste lodi. Trochu stranou od "zabavy" na ostrove (ktera trosicku zacina navozovat atmosferu Vang Viengu) jsme si uzivali klidu a pohody, ktere obcas prehlusily male motorove cluny se rvoucimi motory, zaveseni do houpacich siti. Cetli jsme knihy, pozorovali vychod slunce. A k tomu jsme popijeli vychlazene Lao beer, nebo ovocne shake napoje.

 

Fotky: 1) Vychod slunce; 2) Pohoda v siti; 3) Viditelne pozustatky francouzske kolonizace.

Opet, bohuzel pro nas, jsme zde stravili mene dni, nez bychom chteli. Po trech dnech jsme nabrali kurz "zpet" do centralni casti Laosu na prozkoumavani dalsi oblasti posete vapencovymi homolemi.

Thakhek
Podle vsech dostupnych informaci je mesto Thakhek na hospodarskem vzestupu. To je dano predevsim strategicky vyhodnou pozici. Mesto lezici na brehu Mekongu, naproti pres reku je Thajsko, vzkveta diky transportu zbozi vseho druhu. A z nasich zkusenosti je jasne, ze tento vzestup rozhodne neni posilovan turismem. Z tech nekolika dni jsme poznali, ze o turisty se tady zrovna neperou. V tom nas ujistila zkusenost, kdy jsme se chteli dostat na nadrazi tuk-tukem a zcela bezne smlouvani o cenu jizdneho bylo mistnim "taxikarem" nekompromisne odmitnuto. Bud pojedeme za jim pozadovanou (na mistni pomery vysokou) cenu nebo on nikam nepojede. My presvedceni, ze si najdeme jineho tuk-tuka, jsme nakonec na nadrazi dosli pesky - nikdo nestal o nase penize ani na nas nepokrikovali ve snaze se nabidnout. Nutno rict, ze toto misto je uvedenym chovanim tuk-tukaru v Laosu rarita. A stejne tak infrastruktura pro turismus. V tak velkem meste je jen par guesthouse, takze ceny ubytovani nejsou tlaceny dolu (jsou relativne vysoke). O restauracich nebo kavarnach nemluve - par jich najdete, ale neni moznost prilisneho vyberu.

Mekong v Thakheku - naproti je Thajsko

O Thakheku lze s nadsazkou rici, ze je to mesto se smradlavym nadrazim, namesti, ktere ztratilo lesk, kdyz Francouzi odtahli a je lepsi tady nezastavovat. O okolni krajine plati ale uplny opak! Mist v okoli mesta, ktera lze navstivit behem jednoho dne, je vic nez dost. A stejne tak mist, kam muzete vyrazit na nekolika denni vylet. Zakladem vsecho poutaveho jsou vapencova pohori plna jeskyni. Cela oblast je turisticky znama predevsim pro moznost uskutecneni nekolika denniho vyletu na motorce (autem) po "Smycce", kdy vyrazite smerem k hranicim s Vietnamem, projedete kolem obriho vodniho dila (co se energetickeho vyznamu tyka), po cestach, ktere jsou sjizdne pouze s velkou casovou a dostatecnou psychickou odolnosti, abyste se po nekolika dnech vratili po hlavni silnici vedouci ze severu. My jsme vsak nedisponovali casovou vybavenosti, takze jsme realizovali pouze tretinovou verzi Smycky a vynechali jsme takovy skvost, jako nejvetsi (7 kilometru dlouhou) jeskyni. 

 Fotky: Pohled na vapencove kopce 1) zvenku 2) a uvnitr.

Vyjeli jsme smerem k vapencovym homolim, navstivili nekolik jeskyni. A ubytovali se v zarizeni, ktere zrejme slouzi jako nevestinec. Druhy den jsme dojeli k prehrade, navstivili informacni centrum energetickeho gigantu, abychom zjistili, ze Laos ma dostatek elektriny, aby ji mohl exportovat. A na ceste zpet do Thakheku jsme objevili nadhernou lagunu v jedne z jeskyni. A take potkali Cecha, se kterum jsme se seznamili v thajskem Sukhothaji :-)Vic jsme toho jiz v Laosu nestihli a 1.12. jsme vstoupili do Vietnamu.

Laguna v jeskyni.