Vientiane a okoli

Prijezd
Odjezd ze severniho laosu (resp. Phonsavanu) do mesta Vang Vieng jsme se rozhodli realizovat zakoupenim jizdenky u soukromeho dopravce - cestovni kancelare. Az doposud (krome jizdy na ostrov Ko Chang) jsme vyuzivali sluzeb beznych linkovych autobusu, se kterymi jezdi "mistnaci". Duvodem vyberu je skutecnost, ze drtiva vetsina autobusovuch nadrazi, ze kterych se vyjizdi a do kterych se prijizdi jsou situovana za mesta, coz cestu prodrazi, protoze je potreba najmout si tuk-tuka (ci jine lokalni vozitko). A ridici tuk-tuku si umi rict o vysoke jizdne (pokud jizdne porovnavame s jizdnym v linkovem autobuse; jinak, pohledem evropana je jizdne tuk-tuku ve srovnani s nasim taxi velmi nizke). Soukromych dopravcu operuje v turisticky exponovanych lokalitach vic nez dost a cenou jizdneho dokazi konkurovat beznym linkovym spojum. Vyrazili jsme tedy minivanem pro 13 lidi na cestu, ktera mela trvat cca 7 hodin.
Polovina trasy vedla serpentinami prevazne smerem dolu (to kvuli nadmorscke vysce Phonsavanu) a zjistili jsme, ze cesta minivanem neni pohodlnejsi nez cestovani autobusem. Ridic minivanu jezdil stylem brzda-plyn, dost casto prokladal troubenim klaxonu. V polovine trasy se cesta o dost zlepsila - uz nebylo tolik zatacek a klesani bylo plynulejsi. A hlavne: kopcovity relief (zaoblene vrcholky) byl vystridan vapencovymi vrcholy rozhazenych po krajine kolem nas. Tato zmena terenu je dechberouci a krajinu az do Vang Viengu jsme si po zbytek cesty uzili.

Vang Vieng
Nase informace o Vang Viengu, nez jsme prijeli do Laosu, byly takove, ze se jedna o poklidnou vesnicku ve stinu vapencovych utesu, pripominajici hribky. Poprve nam tuto iluzi "naboural" jeden Kanadan v Luang Prabangu. Podruhe jsme zapochybovali, kdyz jsme si precetli informace o Vang Viengu v nasem anglicky psanem pruvodci (cca 1 rok starem). Potreti a definitivne jsme byli vyvedeni z omylu po prijezdu na misto. Vang Vieng opravdu lezi v upati nadhernych rozeklanych, po krajine rozesetych vapencovych utvatu, ale tot vse. Nejedna se o vesnicku, nybrz malomesto, ktere ale ztratilo svoji dusi diky turisticke poptavce a snaze tuto poptavku uspokojit. Je zde spousta guesthousu, restauraci a mist, kde se piji happy napoje a pojidaji happy pokrmy. Po konzumaci happy dobrot (i bez nich) se pak pari az do rana. Happy dobroty se vyrabi za primesi marihuany, houbicek nebo opia.

Vapencove utesy z ulic Vang Vieng

 Ve meste existuje kartel na pujcovani kol a internetu (takze ceny techto sluzeb jsou vsude stejne). Naopak se tu da najit velmi levne ubytovani (avsak solidni). Zajimavy fenomen tohoto mista jsou bary a restaurace, kde na televiznich obrazovkach bezi bez prestani serialy "Friends" a nebo komiks "Family Guy". Takze prochazite kolem baru a restauraci, kde se spolu lide nebavi, ale pozoruji obrazovky, usrkuji napoje a pojidaji pochutiny. Jeste si zde muzete sjet reku na dusi od traktoru, nebo na kajaku. Zaletat si v balonu a nebo pujcit kolo. A vsude hromady backackeru. Toto misto v poctu backpackeru trochu pripomina Khao San v Bangkoku. Vznikl mezi nami nazorovy rozkol, jak moc je Vang Vieng misto hodne navstevy. Kdo ma rad zastupy lidi a parby do rana, ten ve Vang Viengu najde temer raj.

Fotky: Vapencove utesy 1) ve dne, 2) v noci.

My jsme si vypujcili kola a udelali okruh mezi vapencovymi utvary. Ty vystupuji z jakesi rovinate placky. A tento teren je idealni pro slapani na kole. A po ceste jsme navstivili dve jeskyne. Celkovy pocet jeskyn v okoli Vang Viengu je nekolik desitek a spousta z nich je snadno dostupna. Predevsim prvni jeskyne "Flower cave" ma co nabidnout. Do jeskyne nas na prohlidku vzal asi 70lety deda, ktery se na kluzkem povrchu s zabkami na nohach pohyboval hbyteji nez my s pohorkami. Ukazal nam nadherne utvary uvnitr jeskyne, ktere on sam oznacoval slovem flower. A se svoji roztomilou anglictinou a vrelym pruvodcovanim nam udelal radost. Druha jeskyne nabizi ohromny prostor a ve svych utrobach leziciho budhu. Dopadajici paprsky slunce skrz skalni sterbinu dodaly mistu nevidanou atmosferu. Pod skalou druhe jeskyne se nachazi laguna, ve ktere jsme se vykoupali. Po ceste jsme potkali dva Brnaky. Domluvili jsme se na vecerni pivko. Popili jsme a pokecali. Hodne o Brne :-) Po techto pozitivnich zazitcich nase mineni o Vang Viengu o trochu stouplo a my jsme se mohli spokojene vidat, po trech dnech do hlavniho mesta Laosu - Vientiane.

 Fotky: 1) Reka lemujici okraj Vang Vieng; 2) Pruvodce v jeskyni "Flower cave".

 

 Fotky: Jeskyne s Budhou uvnitr.

Vientiane
Prejezd z Vang Viengu do Vientiane stoji za zminku jen proto, ze byl temer po cele delce trasy prasny. Na coz doplatili hlavne nase krosny, ktere po vylozeni z autobusu vypadali jako Johnny Depp ve filmu "Strach a hnus v Las Vegas" po automobilovych zavodech v pousti - byly hodne zapraseny! Cesta je temer cela vedena po rovnem terenu, takze moc nerozumime, proc neni s asfaltovym povrchem...
O Vientiane jsme se nedocetli prilis lichotivych informaci pred prijezdem. My jsme do Vientiane zamirili predevsim pro vietnamska viza. A kdyz jsme cekali na jejich vyrizeni, nasli jsme behem tri dni spoustu peknych mist. Vientiane rozhodne ma svoji dusi. Sice trochu usmudlanou a opryskanou, ale rozhodne nejakou ma. At je to miniaturni centrum mesta s velkou kasnou uprostred nebo siroky bulvar s Patuxai (coz ma asi byt obdoba parizskeho vitezneho oblouku) ci promenada podel Mekongu (za nimz je videt Thajsko) a nebo kolosalni pagoda, kterou obklopuje vybetonovana plocha rozmeru mensiho letiste, proste vite, ze jste ve Vientiane.

 Fotky: 1) Vyhled z Patuxai na hlavni bulvar; 2) Obri pagoda; 3) Promenada kolem Mekongu.

Ve Vientiane jsme se rozhodli nechat si prodlouzit laoska viza, abychom stihli objet Laos podle naseho planu. Pry lze prodlouzeni provest pouze zde, v hlavnim meste. Po prichodu na imigracni jsme vyfasovali dva pulmetrove papiry na vyplneni. Polozek k vyplneni zadosti o prodouzeni viz bylo minimalne 2x vice nez polozek na zadosti o viza samotne! Po vyplneni a odevozdani formularu a zaplaceni poplatku jsme si mysleli, ze muzeme odejit. Chyba. Byli jsme odeslani k jinemu okenku. U prvniho okenka sedeli tri zamestnanci, u druheho byli zamestnanci dva. U druheho okenka nam rekli, ze nam pasy vrati az druhy den. Nutno rici, ze  samotna viza nam vydali na pockani. Po chvili ujistovani uredniku mezi sebou, ze proceduru prodlouzeni viz opravdu drive nez pristi den nestihnou jsme vzali sve zadosti zpet a s neporizenou odesli na nadrazi k autobusu smer daleky jih Laosu. Tato prihoda na imigracnim nas pobavila vic nez dost a tech par kipu, ktere jsme za formulare zaplatili a nebyly vratne povazujeme jako listek do cirkusu :-)
Bohuzel, casova tisen nas prinutila k rozhodovani, jakou cast Laosu vynechame, abychom si jinou cast jeste stihli uzit. Za obet byla vybranan centralni cast Laosu. Vyrazili jsme nocnim autobusem (zcasti proto, abychom ziskali nejaky cas) do 740 kilometru vzdaleneho Paxe, navstivit dalsi unikatni mista Laosu. Sice bez prodlouzenych viz, avsak s vizy do Vietnamu (vyrizeni nas stalo 50 US dolaru za jedno a hotovo bylo druhy den rano).