Pohoda v severnim Laosu

Prijezd
Jizda z Houay Xai do Luang Prabang vedla z jedne tretiny po ceste, kterou jsme absolvovali pri jizde do Luang Namtha. Opakovaly se tedy serpentiny nahoru a dolu a krasne vyhledy. Tuto cast cesty jsme projeli pred peti dny. Po peti dnech na trase pribylo dost novych kilometru asfaltu. A silnicari se cinili dal. Delka trasy 505 kilometru a podle dostupnych informaci jsme ji meli urazit za osm hodin. Skutecny cas nakonec cinil neco malo pres ctrnact hodin jizdy. Ve chvili, kdy jsme meli za sebou tretinu trasy, slunce zapadlo a rozzaril se mesic, ktery byl patrne v uplnku. Ten udelal z onoho nocniho putovani nadhernou podivanou... Mesicni svit zalil celou krajinu svetlem, ve kterem byly videt siluety a svahy hor a mlhy v udoli (pokud jsme prave jeli "nad mlhou"). Tato idylka byla ukoncena zmenou povrchu vozovky za mestem Udomxai. Z bezchybneho asfaltu jsme zajeli do neceho, co pripominalo mix kamenneho more a oraniste. Cca 160 kilometru nas autobys zvladal temer pet hodin. Je potreba venovat trochu pozornosti nasemu autobusu, resp. jeho posadce. Tri borci ve vekovem rozmezi 19-26 let vypadali, jakoby si chteli prividelat, dosli do nejblizsiho vrakoviste autobusu a za usetrene penize si koupili ten nejlevnejsi :-) Krome Sofera (ten vypadal, ze je nejstarsi) to byl Fesak (nejmladsi), ktery kontroloval jizdenky a Drsnak, ktery nedelal nic (pokud nepocitam vyklaneni se za jizdy z autobusu prednich dveri, ktere se nezaviraly). Podle hrubeho odhadu toto trio za cestu vykourilo nejmene sto cigaret. Samozrejme za jizdy v autobuse. Coz bylo docela vtipne za tmy. V autobuse se obcas zablysklo a pak se ve zpetnem zrcatku objevila "zhava svetluska", ktera za nedlouho proletla kolem naseho okenka, kdyz byl vajgl vyhozen z okna. Nutno priznat, ze Sofer nas po 14ti hodinach vysadil v Luang Prabangu v poradku (to ze ridil celou cestu bez vystridani jen on, je docela silena skutecnost).

Luang Prabang
Luang Prabang je mesto na soutoku rek Mekong a Kham. Tyto dve reky lemuji mesto ze dvou stran a davaji raz a kouzlo stare casti mesta. Mesto ma spise dusi vesnice. Je to takove male Brno (diky kopcum) s prvky Ceskeho Krumlova (diky protekajici vode a spleti ulicek). Jedna se o kralovske mesto, a hlavne nikdy nebylo vypleneno ani zniceno. Takze se dochovaly jak ruzne chramy, tak francouzska architektura, kterou sem importovali kolonizatori a ktera byla v moderni historii doplnena asijskymi prvky (typicky zdene prizemi a drevena nastavba). Prave smes architektury domu, pravidelnych ulic a spousty cizincu, na nas zapusobila jako bychom byli v Evrope a ne v Laosu. Mesto lezi mezi horami, coz ma za nasledek velmi priznive klima.

Fotky: 1) Vyhled na Luang Prabang z druheho brehu; 2) Zapad slunce nad Mekongem.

I kdyz svitilo slunce o stosest, ve stinu byl vzdy chladek. Ze vsech mist byla patrna atmosfera klidu a pohody. Chramy, trhy, restaurace, kavarny, muzea a pametihodnosti spolu s prirodnimi sceneriemi mesta zpusobily to, ze jsme zustali celkem sest dni.

Fotky: Trhy.

Byli jsme ubytovani v nadherne budove s drevenym patrem, s evropskym komfortem za temer nejnizsi cenu, kterou jsme v Laosu nasli... Za tuto dobu jsme se pouze jednou dostali za hranice mesta, kdyz jsme jeli na druhy breh Mekongu. Casu se zde da prijemne stravit opravdu hodne. A cerstve bagety k snidani byly super.

Fotky: 1) Katka v galerii; 2) Architektura v Luang Prabang.

Po techto dnech jsme se vydali jihovychodnim smerem do mesta Phonsavan. Osmihodinova cesta se jiz tradicne propletala mezi horami, splhala do kopcu a zase klesala.Tentokrat to bylo na Katku prilis a udelalo se i ji krapet nevolno (avsak bez vetsich problemu). Za zminku jeste stoji ridic autobusu, ktery pouzival klaxon misto brzdy (pripomelo mi to ridice salin v Brne).

Phonsavan
Mesto Phonsavan a vetsina provincie Xiang Khouang lezi v nadmorske vysce pres tisic metru. Jedna se o jakousi nahorni plosinu - z teto plosiny vsak stoupaji vrcholky az ke trem tisicum metru. V praxi to znamena, ze od vecera az do dopolednich hodin je docela zima a po zbytek dne teplo az horko.
Phonsavan je znamy hlavne diky historickym artefaktum rozprostirajicim se na plochach, ktere se nazyvaji "Planiny dzbanu". Ony dzbany jsou staroveke nadoby, podle odhadu, az dva tisice let stare. Co se vsak prilis nevi, je ucel k cemu byly nadoby pouzivany. Z nekolika teorii je za nejprijatelnejsi ta, ktera popisuje dzbany jako urny ukryvajici zpopelnene lidske ostatky. Kazdopadne dzbany nejsou zadni drobecci, nejvetsi ma pres dva metry a vazi pres sest tun.

Fotky: 1) Hl. trida v Phonsavanu; 2) Dzbany na planine.

Tyto mista jsme si nenechali ujit a podivali se na ne za pomoci kol a motorky. Motorka, kterou jsme objizdeli krajinu Phonsavanu nemela utomaticke razeni - nebyl to skutr. Ani jeden jsme neumeli jezdit, resp. radit rychlosti na motorce. Absolvovali jsme tedy "rychlokurz" autoskoly na placku za pujcovnou. A krome zazitku jsme ziskali praktickou dovednost.
Krome dzbanu ma mesto Phonsavan jeste co "nabidnout". Jedna se o informace o valce, ktera v Laosu probihala v ramci ideologickeho boje kapitalismu proti komunismu, soucasne s valkou ve Vietnamu. Resp. informace o nasledcich devitileteho neprestavajiciho bombardovani vychodnich casti Laosu, hranic s Vietnamem, kudy vedla tzv. Ho Chi Minova stezka. Toto bombardovani melo (a ma) za nasledek ohromne mnozstvi nevybuchle munice. Tato munice (nejcasteji cluster bombs) se nachazi temer vsude: v lesich, v polickach, proste vsude v terenu, ale i v okoli obydli a skol. Tedy vsude tam, kde jeste nebyla odstranena. Je temer neuveritelne, ze tato munice (UXO - unexploded ordnance)  zacala byt "systematicky a profesionalne" odstranovana az po roce 1994, tedy dvacet let po ukonceni bombardovani. Ruzne nehody souvisejici s UXO jsou v Laosu na dennim poradku jiz pres tricet let. Tyto informace nas sokovaly, o problemu jsme drive neslyseli. Jako memento bombardovani je ve meste mozne videt rozebrane bomby, ktere jsou "vyzdobou" temer kazdeho hotelu, guesthouse, nekterych kavaren a jinych provozoven. Bizarni pohledy.

Fotky: 1) Katka a dzban, v popredi krater vytvoreny vybuchm bomby; 2) Ryzova policka.

Luang Prabang a Phonsavan v nas zanechali uplne opacne pocity nez predchazejici casti severniho Laosu. Zivot je zde uvolnenejsi, lide pusobi klidnejsim dojmem, mnohem lepe se zde lze domluvit... Takova zmena k lepsimu nas potesila.