Centralni Vietnam

Z Ninh Binh jsme se vydali na cestu nocnim autobusem, objednanym pres zprostredkovatele, specialem pro turisty. Zajimave je, ze ve Vietnamu se nam prilis nedari cestovat s mistnimi. Jen z Vinh do Hanoi jsme jeli mistnim autobusovym spojem, jinak vzdy turistickymi autobusy. Vlakovy spoj spada do kategorie "mistni cestovani", je vsak citelne drazsi ve srovnani s autobusy. A take nutno rict, ze vietnamska snaha prodavat cokoliv zabira obcas i na nas. Pri prodeji nas prodejce (provozovatel hotelu, kde jsme spali) presvedcil, ze autobys je lepsi nez ostatni autobusy - lehatka jsou delsi, v autobusu je WC. Je pravda, ze WC byl dostatecne silny argument, protoze prave cekani na zastaveni autobusu, behem dvanacti hodinove cesty, pri potrebe odskocit si je nejvetsi negativum pri rozhodovani, jaky typ prepravy zvolit. Mel pravdu, tentokrat si prodejce nepomahal nepravdivymi vyroky. Ale dalsi negativum autobusu, ze i kdyz jedete "sleeper busem", tak se stejne moc nevyspite a neodpocinete si, se naplnilo. Do Hue jsme prijeli rano. A obzvlaste Ondra byl hodne nevyspaly. To protoze "spal" vedle WC a spocital za jizdu 37 splachnuti :-) Autobus nas vysadil temer v centru vsech hotelu, takze jsme hotel nasli za chvilku a vyrazili do mesta.

Hue - cisarovo nove mesto 
Mesto na brezich Parfemove reky bylo sidelnim pro posledni dynastii vladnoucich cisaru Nguyen. A to od roku 1802 az do roku 1945. A prave v tomto obdobi za dynastie Nguyen doznalo mesto Hue a jeho okoli zmen, ktere sem denne privadi mnoho turistu. Ve meste samotnem je nejvetsim magnetem mestska pevnost, citadela, ktera mela chranit pred utoky nezvanych hostu, napr. proti Francouzum. Krome mestskych domu obsahovala citadela cisarske mesto (tedy jakousi pevnost v pevnosti) a zakazane mesto uvnitr cisarskeho mesta (pevnost v pevnosti uvnitr pevnosti). Bohuzel se vsak na techto mistech dochovaly pouze hradby a par ojedinelych budov. Ackoliv je mesto na seznamu UNESCO od roku 1993, dle naseho soudu, citadela neni v takovem stavu, v jakem by mohla (dost mozna i mela) byt. Pevnost je sice rozlehla, takze urcite neni jednoduche ji spravovat do nejmensiho detailu, ale na mnoha mistech je videt, ze ani zakladni sprava nefunguje dobre. Treba jen obycejne popisky na mistech, kde je tusit byvaly palac nebo cisarska zahrada, by pomohly misto si lepe predstavit. Ale i presto tyto vytky ma pevnost silnou atmosfreu. 

 Fotky: Cisarske a Zakazane mesto uvnitr pevnosti v Hue.

Dalsim, a podle nasich pocitu, asi nejpusobivejsim hitem jsou hrobky cisaru dynastie Nguyen. Ne ze bychom vyhledavali ponura ci jina mista vztahujici se k zahrobi, ale tyto hrobky  jsou pusobive predevsim umistenim v okolni krajine za humny Huea jejich bohatou vyzdobou. My jsme navstivili pouze dve hrobky. Jedna jeste ve meste, a zajimave na ni je, ze v arealu hrobky, ktery je od okoli oddelen zdmi se nachazi obydli "civilistu", kteri si zrejme tento areal oblibili a obydleli :-) Druha hrobka, dale od mesta, poskytla nadherny  pohled na luxus, ktereho si cisar Tu Duc uzival. Hrobku si nechal postavit jeste za sveho zivota a take ji uzival. Areal mel krome jineho cast vyhrazenou pro konkubiny. To ze mel cisar Tu Duc celkem 104 manzelek a nespocet konkubin je jen pro informaci.

Fotky: Exteriery cisarske hrobky.

Dalsi mista k navstiveni jsou pagody rozhazene v okoli mesta. A nebo zvlastni pahorek kousek za mestem Nam Giao Esplande. Z duchovniho hlediska pro Vietnamce misto nesmirne hodnoty. Abychom nebyli moc "odusevneli", tak jsme si v Hue dopravali i te prizemnejsi stranky. Nasli jsme tu vybornou vegetarianskou restauraci. Sice byla nedaleko reky a zrejme kvuli tomu tu mezi stoly  behaly krysy, ale smazene tofu s citronelou a rajcatovou omackou nas zcela dostalo! Ani nam nevadilo, ze jsme jedli s nohama nahore :-) Dale jsme ochutnali sushi v mistni japonske restauraci. Na te bylo zajimave, ze to byla vlastne takova charitativni organizace, kterou zalozil pred nekolika lety jeden Japonec a zamestnava zde "deti ulice". Vydelkem restaurace dotuje tez bydleni a vzdelani pro tyto deti bez domova. Nutno rici, ze jsme se s podobnym projektem ve Vietnamu jiz potkali.

Pivo v Hue.

 Vic jsme toho v Hue nestihli. Da se rict, ze nas vyhnalo pocasi. Meli jsme neustale zatazeno, teploty kolem patnacti stupnu celsia a obcas zaprselo. A tak jsme se po dvou dnech vydali o 200 kilometru dale na jih do dalsiho mesta zapsaneho do seznamu UNESCO - Hoi An.

 Hoi An - krejci, sevci a turiste
Cesta do Hoi An (z Hue trva cca 4 hodiny) byla zajimava z pohledu cestovniho komfortu. Zakoupili jsme listky pres prostrednika, takze jsme jeli turistickym specialem. Autobus dobry, pokud nemerite pres 160 centimetru a nevazite vice nez 55 kilogramu. Takze jsme si cestu uzili namackani na zadnich sedadlech (kde bylo nejvice mista) s koleny temer u brady a hlavami narazenymi "ve strese" autobusu. Nebyli jsme na tom vsak nejhure. Jeden Australan, postavou hrac basketbalu, si musel sednout na schod do ulicky, aby mel alespon zakladni ophodli - aby sedel. Australanu jela skupinka patnacti stredoskolaku a zajimavi byli tim, ze cestovali diky nejakemu specialnimu programu, ktery funguje nejen v Australii (nasli jsme odkazy take do Belgie). A krome Australanu jsme pokecali s Belgicankou s Japonskymi predky takze hodne nepohodlna cesta relativne rychle ubehla.
Mesto Hoi An je zajimave predevsim tim, ze se mu vyhnuly znicujici boje vsech valek a bojuvek za poslednich (nejmene) 300 let, takze zde lze videt a navstivit domy nekolik set let stare. A nejedna se pouze o par samostatnych budov, nybrz cele stare mesto. Typicky styl staveni domku s malymi dvorky a maximalen jednim patrem nad prizemim, se smesici cinskych, japonskych a vietnamskych stavebnich prvku davaji mestu osobity a nezamenitelny charakter. Pastva pro oci. Ovsem, kdyz is clovek po chvilce uvedomi, ze domy prilis komfortu obyvatelum nenabizi, je romanticka idylka o bydleni ta tam. Komfort, jak jsme si ve Vietnamu vsimli, zde mistni  obecne moc neresi. Pro nas nepohodlne a bez jakehokoliv soukromi vypadajici domy, jsou obydlim pro nekolikaclenne rodiny. A hlavne, mesto Hoi An je velmi casto zatopeno behem (resp. po) monzunovych destu. V nekolika dome jsme videli vysku zatopeni za poslednich 70 let. Nejstarsi nami videna znacka je datovana do roku 1964.

 Fotky: 1) 2) Vecerni Hoi An; 3) 4) Vanocni stromecky (Advent).

 Nejsou to jen stara obydli, ktera sem tahnou davy turistu po ceste Vietnamem. Temer v kazdem tretim dome v centru ma zivnoust nejaky krejci nebo svec. Ty ostatni domy jsou hotely, obchody se suvenyry, obchody s textilem a nebo proste jen obchod s cimkoliv. U krejciho si muzete nechat usit na miru kosili, oblek, kabat, kalhoty zkratka vse do vaseho satniku. A to za tretinovou cenu, co byste zaplatili u nas u krejciho, svadleny. Bud si navrhnete sami, jaky tvar kabatu, kosile nebo toho ostatniho chcete nebo si vyberete z katalogu svetoznamych znacek a Vietnamci to okopiruji. Katalogu tady maji opravdu hodne :-) A to same plati i pro kozene boty. A pokud toho koupite tolik, ze se vam to nevejde do tasek, prikoupite si dalsi tasky. My jsme neodolali a krome bot jsme si nechali usit kabatek a kosili. Aby take clovek odolal, kdyz na nej z kazdeho domu pokrikuji, at si koupi prave jejich sortiment. Vsechna ta urputna vietnamska snaha snad prave zde v Hoi An (a mozna take v Hue) dosahla vrcholu. A mistama jsme se museli zachovat naprosto ignorantskym zpusobem nebo odmitnout s jistym vyrazem rozhorceni., aby si nas snazivi prodejci nevsimali. Abychom Hoi An nekrivdili, krome stareho mesta a remeslnictvi je v okoli jeste par zajimavosti. Pozustatky po kralovstvi Champa v My Son jsou pravdepodobne lakadlem nejvetsi. My jsme vsak My Son nenavstivili kvuli neprizni pocasi - pres den casto prselo, v kratkych intervalech se stridal dest se slejvakem. A protoze nam pocasilo plany, vypujcit si motorku, a prozkoumavat okoli, rozhodli jsme se zmizet ze stredniho Vietnamu a pokusit se najit priznive pocasi ve vyhlasenem primorskem letovisku Nha Trang, jiz v jiznim Vietnamu.

 Fotky: 1) Doutnaky v chramu; 2) Zahrada v chramu.