Po pamatkach Angkoru

View Larger Map
Nase trasa.
 
Uz v Kompong Thom trpel Ondra nejakou mutaci chripky. A tuto diskvalifikaci si privezl s sebou do Siem Reap, takze jsme museli odlozit zacatek naseho prozkoumavani ruin palacu, chramu a ostatnich budov byvaleho kralovstvi Angkor. Katka tedy par dni prozkoumavala pouze Siem Reap samotny, jeho ulice, trhy a predevsim kavarny. Po nekolikadennim ohledani potvrdila to, co je patrne jiz po prijezdu. Mesto Siem Reap lze jednim slovem oznacit za Atrakci. Tim nebagatelizujeme vyznam mesta ani nezjednodusujeme popis, ale nenasli jsme vhodnejsi jednoslovne oznaceni.

Siem Reap
Mesto rozhodne zije. Nejedna se o zadny skanzen Khmerske kultury. Jsou zde ulice plne hotelu, guesthouse, restauraci a baru, ale take nespocet butiku zamerenych na zahranicni klientelu (chvili jsme meli obavy, ze zde nenajdeme klasicke vyvarovny nebo stanky s jidlem, u nichz se stravuji mistni. Ale tyto obvay se nepotvrdily, jidla na trzisti nasla Katka, kdyz absolvovala kurz vareni Khmerskych specialit). Vsechna tato turisticka infrastruktura umoznuje ubytovat, nakrmit a pobavit ohromne davy lidi hrnoucich se sem, prohlednout si stredoveke Angkorske stavby. Velka vetsina techto staveb se nachazi od peti do patnacti kilometru severne od centra Siem Reap. Dalsi stavby jsou pak rozprostreny az padesat kilometru daleko od mesta. A pak jsou take pamatky mimo provincii a dale az mimo uzemi dnesni Kambodze. Ale o tom az pozdeji.

Fotky: 1) Angor Wat, 2) Bayon, 3) Angkor Thom, 4) Angor Wat.

Pri takovemto mnozstvi pamatek jsme si koupili tridenni vstupenku s tim, ze jsme jiz mohli v den nakupu vstupenky po pate hodine odpoledni vstoupit do arealu "zadarmo" na shlednuti zapadu slunce. Pri prijezdu do arealu, respektive k prvni a nejcasteji zminovane pamatce Angkor Watu, jsme byli ohromeni rozmery a tvary vnejsich zdi a vezi Angkor Watu. Kamenne kvadry, sloupy a tesane motivy ohromi cloveka bez ohledu na uroven historickych znalosti. To dalsi, co nas ohromilo, byla masa lidi pohybujicich se pred i uvnitr Angkor Watu. Bylo dopredu jasne, ze lidi zde potkame vic nez dost, ale toto nas trochu ohromilo. Uz jenom jednou jsme byli vice ohromeni, a to kdyz jsme se vraceli druhy den zpet z arealu a projizdeli jsme kolem jineho chramu, ktery je uvaden jako "nejlepsi pro pozorovani zapadu slunce".  Ani nelze popsat davy lidi, hrnoucich se do autobusu, odjizdejicich do Siem Reap po zapadu slunce.

 Fotky: 1) Angkor Thom, 2) Ta Phrom, 3) Zapad slunce za hradbami, 4) Angkor Thom.

Na zapad slunce jsme jeli tuk tukem, zbyle tri dny jsme pak jiz jezdili pouze kolmo. Areal pamatek, respektive vzdalenosti mezi pamatkami, nejsou vhodne pro pesi tury. I kdyz par takovych turistu - masochistu, jsme take videli. Kolo je idealni, pokud se chcete pohybovbat aktivne. Ale i kdyz se budete pohybovat motorizovanou jednotkou, mistni horko a slunicko vam da trochu zabrat. My, tak jak to umime - pomalu, jsme se plouzili od pamatky k pamatce a uzivali si ohromnost i umelecke detailni vyzdoby vsech staveb, nekde vice a nekde mene jsme si vychutnavali atmosferu mist. Za prvni den jsme navstivili mesto Angkor Thom s vyhlasenym palacem Bayon, palace Ta Keo, Ta Phrom a dalsi dva mensi chramy. Druhy den jsme shledli Bantey Kdei, Prasat Kravan, opetovne jsme navstivili Ta Phrom a dale Pre Rup, Ta Som a Preah Khan. Nutno rict, ze ty mensi, mene navstevovana mista nam prisli kouzelnejsi a prijemnejsi na prozkouomavani nez giganti Bayon nebo Angkor Wat. Ale to je subjektivni pocti... Treti den jsme navstivili misto Roluos, stranou od hlavniho centra pamatek. I tyto palace maji sve vyhody v mensi navstevnosti a netrpi tak prelidnenim. Cestou na Roluos nas Ondra ztratil, takze jsme za tento den ujeli neco pres 40 kilometru na mestskem kole, coz povazujeme v mistnich podminkach za heroicky, i kdyz trochu masochisticky, vykon. Vse nam ale vynahradila cesta zpet, kdy jsme projizdeli vesnickou krajinou Kambodze.

Fotky: 1) Angkor Thom, 2) Kdesi v Angkoru, 3) Obr panev na nudle, 4) Katka pomaha.

Techto par dni pamatek bylo jedinecnym zazitkem z Kambodzske historie. Cena vstupenky pro jednu osobu (40$) je smysluplna. I za tri dny jsme toho zas tak moc nestihli, ale nasli jsme si dalsi Angkorske pamatky na uzemi Thajska, takze jsme mohli s klidnym svedomim odjet ze Siem Reap a vlastne i z Kambodze.

Fotky: 1) Detaily Angkoru, 2) 3) Souboj kamene se drevem, 3) Ondra tancuje, 4) Kdesi v Angkoru.


Presun do Thajska
V Siem Reap jsme chvili premysleli zda pokracovat v prozkoumavani Angkorskych pamatek na uzemi Kambodze. A nejvice v hledacku jsme meli policeno na skvostne posazeny Prasat Preah Vihear, u hranic s Thajskem. Dostupnost verejnymi (hromadnymi) prostredky tohoto mista vsak neni prilis dobra a za turisticky charter se nam platit nechtelo. Jeste k tomu je zdejsi okoli silne zaminovano (pamatka na Rude Khmery) a aby toho nebylo malo, tak oblast trpela jeste dva roky zpet ozbrojenym konfliktem mezi Thajskem a Kambodzou... Rozhodli jsme se tedy pro dosazitelnejsi Phanom Rung v Thajsku. V Siem Reap jsme zakoupili jizdenky na hranici do mesta Poipet. Pri pokusu o nasednuti do autobusu na nas nezbylo misto a tak nam bylo exkluzivne prideleno taxi, ktere nas a dalsi dve pasazerky odvezlo do 136 kilometru vzdaleneho Poipet.

Po dvouhodinove fronte jsme zdolali imigracni prepazku a po necelych trech mesicich jsme se 28.1. ocitli opet v Thajsku. Do nejblizsiho mesta za hranicemi Araya Prathet nas bleskove odvezl tutk tuk a na mistnim nadrazi jsme si ihned objednali a zhltli vynikajici pad-thai (smazene nudle s masem, zeleninou, bambusovymi vyhonky a arasidy). Po jidle jsme se odebrali na roh nejake ulice, kde "pry jezdi" autobus do mesta Nang Rong. Po trihodinovem cekani autobus opravdu prijel a my s radosti, ze opustime toto hranicni mesto, nastoupili. A po trech hodinach jizdy dorazili do vytouzeneho Nang Rong.

Nang Rong
Toto nevelike mesto, pote, co jsme vystoupili z autobusu, nam nepripadalo jako nejake turisty casto vyhledavane misto. Guesthouse, ktery jsme nasli vsak pusobil od pohledu prijemne. Jedine, co nam neudelalo radost, byly ceny pujcovneho motorek. Ve srovnani s Ko Chang to bylo temer dvakrat vic, pokud bychom srovnavali s ostatnimi zememi, rozdil by byl mnohem vyssi. Nu coz, na vyber jsme vsak nemeli a tak jsme druhy den vyrazili v sedle motorky do krajiny za mestem.

Wat Khao Angkhan

Nejprve jsme zamirili do budhistickeho chramu Wat Khao Angkhan, ktery je postaveny na vrcholu prstence dlouho neaktivni sopky. Nedavno prestaveny (pred cca dvaceti lety) chram je jeden z nejlepsich (nejpusobivejsich), ktery jsme v jihovychodni Asii navstivili. A to zejmena diky atmosfere mista. Prislo nam trochu zvlastni, ze jsme zde potkali pouze tri osoby. Protoze byla nedele, cekali jsme zde napor thajskych turistu, poutniku. Ale vubec nam nevadilo, ze jsme se v nasich odhadech zmylili. Z tohoto vrcholu sopky jsme se vydali na dalsi vyhaslou sopku. Po ceste se nam vsak podarilo pichnout kolo u motorky uprostred policek mimo hlavni silnice. Okolo projizdejici Thajci nas vsak s vsechapajicim pohledem, usmevem a mavanim ruky nasmerovali nedaleko a po par minutach tlaceni motorky jsme dorazili k opravari. Ten ve sve dilnicce za pul hodiny vse opravil a rekl si o hanebnych 20B (12Kc). Vykulili jsme oci, zaplatili 40B a vesele odfrceli pryc. Po chvili jsme dorazili k Phanom Rung, velmi zdarile zrestaurovanemu chramu z dob Angkorskeho kralovstvi. Nasli jsme zde nadherny chram s minimem lidi (ve srovnani s Angkorem v Siem Reap).

Fotky: Phanom Rung.
 
Pockali na zapad slunce, udelali spoustu fotek a spokojene odjeli do naseho guesthouse. Opojeni klidem, ktery jsme zde potkali jsem se rozhodli vypustit dalsi angkorske stavby (Phimai) a odjeli z Nang Rong do jine historie Thajska, do mesta Ayuthaya.

Fotky: Phanom Rung.