Ho Chi Minh City a delta Mekongu

View Larger Map
Nase trasa.

Ho Chi Minh City
Nejvetsi a nejrusnejsi mesto Vietnamu lezici na rece Saigon trpi drobnou schizofrenii, co se nazvu tyka. Nekdo jej nazyva Ho Chi Minh City nekdo Saigon. Nazev Saigon patri dnes pouze centralni casti mesta, tzv. prvnimu okrsku a vychazi z historicky pouzivaneho nazvu pro tuto oblast. Saigon se vsak prudce rozsiroval tak, jak rostl jeho hospodarsky, kulturni a politicky vyznam v regionu i celosvetove. Pri tomto rozsirovani pohlcoval a vstrebaval mensi mesta a osady ve svem okoli (napr. cinskou obchodni cast Cholon). V roce 1976 doslo k prejmenovani mesta a zacal byt pouzivan nazev Ho Chi Minh City (a zrejme neni potreba premyslet o propagandistickych duvodech tohoto cinu). Avsak jsou to prave mistni obyvatele, kteri dodnes pouzivaji nazev Saigon, kdezto turiste vetsinou pouzivaji oznaceni Ho Chi Minh City. V HCMC podle oficialnich pramenu zije neco kolem sesti milionu lidi. Ale do teto statistiky jsou zapocitavani pouze obyvatele s "povolenim" zde bydlet. A je odhadovano, ze skoro dva miliony lidi zde zije bez "povoleni".

 Fotky: HCMC.

Vetsinu techto informaci jsme se dozvedeli v  mistnich muzei, ktera jsme navstivili a ktera za navstevu jednoznacne stoji. Za prve kvuli informacim, v muzeich uvedenych, za druhe kvuli prostredim, ve kterych jsou muzea umistena. Dalsim duvodem k navsteve jsou emocialne zabarvene a "spravne" podane informace alias propaganda. Zajimave na propagande je, ze si kazdy, kdo ma pristup na internet, muze vyhledat informace sam. A jak jsme zjistili, internet si zde muze dovolit velka cast obyvatelstva (internet v pocitacovych hernach stoji od 4000d, coz jsou cca 4Kc).

Skolaci v muzeu.

Krome prochazeni mestskych muzei, pojidani dobrot ve vyvarovnach a polevkarnach (tzv. Pho), jsme si zde nechali vystavit viza do Kambodzi a chteli jsme si nechat prodlouzit vietnamska viza. Meli jsme informace, ze za 10$ nam viza prodlouzi mistni imigracni urad a take zkusenosti z pokusu nechat si prodlouzit viza laosska. Avsak oboji nam bylo k nicemu. Po chvilce cekani "ve fronte" jsme se od imigracniho urednika dozvedeli, ze prodlouzit viza si sami nemuzeme, resp. muzeme, ale potrebujeme k tomu cosi jako sponzora (tuto informaci nam rekli jiz v Dalat s tim, ze v HCMC sponzora nepotrebujeme). Sponzor je zkracene oznaceni pro agenturu, ktera provadi prodlouzeni viz za uplatu. V turistickych agenturach je takova uplata od 25$ a vys. Shodli jsme se, ze tuto "odiraci sikanu" podstupovat nebudeme a Vietnamske byrokraty potrestame tim, ze z nasich dolaru neuvidi ani cent navic (myslim si, ze toho zacali litovat okamzite a jeste vic museli byt zasazeni po tom, co jsme opustili Vietnam :-)
HCMC ma hodne zajimavych mist k videni nedaleko od centra, resp. nedaleko centra hotelu a guesthouse na ulici Pham Ngu Lao, takze se lze pohybovat pesky a sem tam se svezt s mototaxi. Pokud se clovek chozenim unavi, nacerpat silu muze jidlem, cajem nebo kavou v tomu urcenych provozovnach. Jedine, co nam trochu na kavarnach vadilo, byly ceny kavy. Rozhodne nejvyssi v celem Vietnamu, nutno vsak rict, ze servis take patril k tem nejkvalitnejsim (jinak ony ceny kavy jsou srovnatelne s temi lepsimi-drazsimi kavarnami v CR).
Za zminku stoji nase ubytovani. Pri vyberu pokoje vse vypadalo dobre a nami vybrany pokoj nebyl spatny, avsak pouze do vecernich hodin, nez se rozehrala muzika a rozjela zabava v jednom z baru umistenych v ulici, kde stal nas guesthouse. Poprve za celou doby cestovani jsme spali blizko takovemu hluku, kdy jsme nemohli spat (resp. Ondra nemohl spat). Pote co si Ondra zakoupil spunty do usi, jsme se jiz vyspali oba dva.

 Fotky: 1) Safety first (pracovnici v dopravni spicce); 2) (po)Vanocni vyzdoba.

Po ctyrech dnech stravenych v HCMC jsme si uvedomili, ze nam uz moc casu do vyprseni viz nezbyva a museli jsme se pohnout. V casove tisni jsme si vybrali za posledni cil deltu Mekongu s tim, ze ale nechceme absolvovat prohlidku zajimavych mist ve skupine turistu vypravene z HCMC, tak jsme vybrali mestecko Vinh Long a odjeli tam.

Vinh Long
Mestecko lezici na brehu jednoho z rozvetvenych ramen reky Mekong melo, podle nam dostupnych informaci z tistenych pruvodcu, skytat nejvice moznosti videt a uzit si prirody a zivota obyvatel na relativne male plose, takze mela odpadnout nutnost cestovani na velke vzdalenosti.
Nebyla to vsak priroda nebo nejake zajimavosti ve meste, co na nas nejvice zapusobilo po prijezdu do Vinh Long, ale tvar osoby, ktera zrejme byla zdeformovana ucinkem dioxinu, latek, ktere byly pouzivany ve valce se Spojenymi staty a jejiz nasledky jsou ve Vietnamu patrne dodnes. Deformace mela za nasledek zvetseni
tvare na dvojnasobnou velikost a hranaty tvar obliceje pripominal spise nejakou masku. Jiz drive jsme tyto tvare videli v muzeu v HCMC nebo i drive v ruznych dokumentech, popisujicich hruzne dusledky pusobeni chemickych latek na lidi. Ale setkani tvari v tvar je neuveritelne. A smutne na teto skutecnosti je, ze nektere chemicke latky, ktere armada Spojenych statu pouzivala na odlesneni krajiny, byly vyrobeny v Neratovicke chemicce.

 Fotky: 1) Kopec slupek z ryze (pouzivaji se jako topivo); 2) Ricni trh pred katedralou.

Pokud si clovek chce prohlednout a uzit deltu, nestaci mu k tomu pronajmout si motorku a jezdit z mista na misto. Zde je potreba mit clun a take informace, kde se co nachazi a jak se tam dostat. Zasli jsme tedy do cestovni agentury a zakoupili si jednodenni "zajezd". Rano jsme vyrazili clunem na ricni trh, pote jsme navstivili misto, kde mistni vyrabeli ruzne dobroty k mlsani (ryzovy papir, kokosove bonbony, arasidy v medu a dalsi neidentifikovatelne sladkosti ci slanosti).

 Fotky: 1) Ryzovy papir; 2) Lode na ricnim trhu; 3) Trhovec.

Dale jsme videli jak se cisti sul, ochutnali ryzovou palenku (ve ktere byli nalozeni hadi a jesterky - chutnala
jako nase orechovice). Pote jsme meli spise uspavajici jizdu po kanale, prochazku po ostrove a jizdu na kole. To bylo vse. Prislo nam to trochu nezazivne a spise jako lapac na penize turistu. A posili nasi neduveru v servis, ktery je ve Vietnamu nabizen, co se ruzneho pruvodcovani tyka. Na druhou stranu ale musime priznat, ze kdybychom si zaplatili nekolika denni vylet primo z HCMC, mohla situace vypadat jinak. Tezko rict...
Ve Vinh Long jsme meli moznost nakupovat ovoce na trhu za mnohem lepsi ceny (protoze jsou zde pestovany) nez kdekoliv jinde a tuto moznost jsme vyuzili. Snedli jsme tolik (i neznameho) ovoce, ze jsme se trochu bali, jestli si neprivodime nejake zazivaci potize. Byla to rozhodne velka zmena jidelnicku... Ale zadne vyrazne problemy nenastaly. Jen same chutne a stavnate dobroty - mezi nejlepsi patri Dragon fruit.

Cesta z Vietnamu
Z Vinh Long jsme si domluvili odvoz na silnici, kde jsme meli pristoupit do autobusu miriciho do Rach Gia, abychom tam prestoupili do autobusu do Ha Tien. Cestovani to bylo vicemene unavne, ackoliv nebylo tak vzdalene. Ani toho nebylo kolem cest prilis k videni. Protoze temer celou trasu z Vinh Long do Ha Tien lemuje rada domu obcas prerusena kostelem. Takze nam priroda zustala ukryta za zastavbou... Zlepseni vyhledu prislo par kilometru pred Ha Tien, kde uz byla videt policka s ryzi, ktera mela nadherne zive zelenou barvu, sem tam nejaky kopec a take nadrze, zrejme solna policka.
V Ha Tien jsme si nasli ubytovani (za 5$ hodne kvalitni) a vecer potkali mlady par Cechu, se kterymi jsme zasli poveceret na parnik. Protoze byl 31. prosinec, v noci jsme vylezli na strechu naseho hotelu, abychom videli (resp. jen slyseli) vzdaleny ohnostroj, ktery vital rok 2012. Jinak v Ha Tien samotnem se vubec nic neudalo a pocitame, ze temer vsichni Vietnamci spali, aby mohli brzy rano vstavat a pracovat. My jsme sli take brzo spat, protoze jsme si na rano domluvili motorkare, aby nas odvezli z Vietnamu do Kambodzi (do mesta Kep). V Kambodzi jsme dojeli az do Sihanoukville (k mori), ale o tom az jindy...