Vietnam - severni region

Opusteni Laosu
Opustit Laos jsme se naplanovali na 29. listopadu z mesta Thakhek. Puvodne jsme chteli trochu zaexperimentovat a jet trasou pres nejmene frekventovany laosko-vietnamsky prechod Cha Lo na vlastni pest pouze na hranice a odtud jet dale do Vietnamu. Nakonec jsme vsak "vymekli" a nasli si autobus jedouci z Thakheku az do vnitrozemi Vietnamu.
Cestovani vsak tentokrat neprobihalo podle zazitych (laoskych) predstav. A to proto, ze autobus patril plne pod vietnamskou autodopravu. Rozdil byl zrejmy jiz pri hledani autobusu na nadrazi. Kdyz jsme projevili zajem o cestu do Vietnamu, okamzite se na nas doslova nalepila dvojice mladiku, hodne snazive, neprijemne vytrvale az agresivne, se pokousela ziskat nas do sveho autobusu. Situaci neprospelo, ze jsme nebyli schopni se domluvit (ani za pomoci papiru a tuzky nam nebylo jasne, co vlastne mladici nabizi). A nikdo z informaci na nadrazi nebyl schopen pomoci. Po chvilce gestikulace jsme vytusili, ze jedou sice do Vietnamu, ale dost jinym smerem, nez jsme my chteli. Takze jsme s diky (nakonec durazne) odmitli. Za chvili se objevil druhy autobus smerujici do Vietnamu a dokonce smerem, ktery jsme pozadovali.
Behem nocni cesty na hranice jsme nezazili nic vzrusujiciho, snad jen situace, kdy autobus zastavil 60 kilometru pred hranicemi ve vesnici u domu, do ktereho odesel ridic autobusu a vratil se za dve hodiny, stoji za zminku. Alespon jsme meli moznost premyslet o chovani one dvojice mladiku, ale i osazenstva autobusu smerujiciho do Vietnamu. Osoby v autobuse se chovaly dost odlisne od cestujicich v Laosu. Byla to takova smes extrovertniho vyjadrovani, spise pubertalni hastereni... Ale ze se jedna o standard ve vyjadrovani a interakci Vietnamcu k okolnimu svetu (nejen mezi Vietnamci), nam doslo (nejen) na imigracnich prepazkach Laosu pri vyjezdu ze zeme. Zde se snad padesatka ridicu (podle SPZ tipujeme, ze slo hlavne o Vietnamce) snazila vmestnat do tri okenek prepazek imigracniho uradu - pasove kontroly. Sila a intenzita pretlacovani pripominala chaos a nejaky styl boje :-) Protoze v dobe, kdy je psan tento prispevek, mame s vietnamskym zpusobem komunikace vice zkusenosti, muzeme rict, ze nejjednodussi popis Vietnamce je neutuchajici a souteziva snaha o cokoliv.
Uz par kilometru pred hranicemi byla znat zasadni zmena klimatu. Silnice byla mokra, takze zrejme prselo - mu jsme nevideli dest pres 45 dni. Po prekonani sedla v horach a kleasni do vietnamskych nizinjsme videli huste mraky, ktere delaly pohled na jinak krasnou krajinu trochu depresivni. Do mesta Vinh jsme dorazili po patnactni hodinach jizdy z mesta Thakhek. A snazili jsme se najit spoj do Hanoje. Na autobusovem nadrazi se na nas opet opet sesypala skupinka snazivych Vietnamcu, kteri nas presvedcovali, abychom jeli prave jejich autobusem. A protoze jsme vahali, Vietnamci zahrali divadlo, ze autobus odjizdi prave ted, at rychle jedeme. A jako perlicku nam rekli, ze za jizdu zaplatime 10$ na misto 7$, protoze jsme cizinci - za 7$ jezdi jen Vietnamci.
My vsak nemeli mistni menu, takze jsme s neduverou opustili nadrazi a Ondra sel hledat smenarnu, resp. banku. Tu nalezl relativne rychle. Protoze vsak bylo kolem poledniho, nasel po vstupu do otevrenych dveri potemnele banky, bankovni uredniky lezet na pohovkach, nohy nahore... Urednice oznamila, ze maji poledni pauzu, at prijdeme za hodinu. Coz byl sok. Skutecnost, ze jeden z nejvetsich asijskych ekonomickych tygru ma takoveto pracovni tempo v bankovnich ustavech (vsechny banky v okoli mely zavreno) a tak odlisny pristup ke snazivosti ostatnich Vietnamcu, nas docela prekvapila. Ale za tento sok, mohly nase predstavy o Vietnamu. Cim silnejsi predsudky jsme o chovani Vietnamcu meli, tim vice jsme narazili pri zjisteni realneho stavu veci. Nakonec jsme vsak ve meste Vinh stravili nekolik prijemnych hodin - a to hlavne diky vybornemu obedu v klasicke poulicni jidelne (poprve jsme ochutnali tofu na nekolik zpusobu, ktere ve Vietnamu vari a smazi vyborne). Uspesne se uskutecnila i vymena penez v bance, kdy se nam jiz v pracovni dobe venovalo hned pet uredniku, dalsi extrem.
Na nadrazi se nam povedlo koupit listky za 8$ (jeli jsme autobusem s luzkovou vybavou), tedy za standardni cenu i pro Vietnamce a vyrazili jsme do mesta Hanoi.

Hanoi
Do Hanoi jsme prijeli pozde vecer, kolem jedenacte hodiny. A protoze je nadrazi situovano za mestem, nemeli jsme jinou moznost, nez si vzit taxi (pokud jsme nechteli slapat cca 7 kilometru pesky). Z pruvodce jsme se dozvedeli, ze si mame davat pozor na to, jestli funguje taxametr. Fungoval, ale ze spatne pocita kilometry, jsme si vsimli pozde. Takze nas taxikar trochu "natahl", ale to se stava i v jinych mestech.
Hanoi je popisovana jako "trochu drazsi" co se ubytovani tyka. S odstupem casu vime, ze nevybocuje z vietnamskych standardnich cen. Co dalsiho prozradit o Hanoi... "asi to, ze po dvaceti minutach pobytu v ulicich za denni doby, vam bude chtit explodovat hlava a vy si budete prat, aby uz to prislo a meli jste klid. Duvodem je neustale freneticke troubeni klaxonu motorek, aut, autobusu a nakladaku ruznych tonu a frekvenci. Tento pocit silil v mistech, kde jsou ulicky uzke a neni prostoru pro dopravni provoz ani pro zvukove vibrace, aby se rozptylili. Takze prochazky starou a nebo francouzskou ctvrti jsou nejklidnejsi v noci." Citace je pouze Ondruv subjektivni pocit. Pravda je takova, ze Hanoi je pres den zive pulsujici velkomesto s nadhernymi ctvrtemi, neprilis zatizene zbesilou komercni vystavbou. Neni vsak dobre delat zde velka zivotni rozhodnuti, pokud potrebujete k premysleni klid :-)

Fotky: 1) Vitejte ve Vietnamu; 2) Dopravni situace v Hani; 3) Katka smlouva

Je temer neuveritelne, ze jsme za pet dni zde stravenych, nestihli navstivit zadne z muzeii popisujici zivot strycka Ho Chi Minha. Zato jsme nasli krasne male kino ve stare zastavbe francouzske ctvrti, kde zrovna probihal festival filmu Danskych reziseru, tak jsme zhledli i trochu kultury. Ho Chi Minha jsme si sice nechali uniknout, ale navstivili jsme etnologicke muzeum, ktere je zamereno na mensiny zijici ve Vietnamu, hlavne na zivot horskych kmenu. Mohli jsme si projit i typicke domy, ve kterych vesnicane bydli, a ktere byly venkovni expozici muzea. Soucasti vstupu bylo i divadelni predstaveni vodnich loutek, ktere ma v Hanoi dlouhou tradici. Piseme li o Hanoi, nesmime zapomenout na mistni architekturu - neuveritelne uzke a dlouhe domy, ktere jsou typicke pro cely severni Vietnam, jak jsme pote zjistili.

Fotky: 1) 2)Nocni Hanoi - jezero; 3) 4) Historicka knihovna

Sapa
Z Hanoi jsme se vydali severozapadnim smerem do 300 kilometru vzdaleneho horskeho mestecka Sapa v nadmorske vysce 1500 metru nad morem. Prejezd do Sapa z Hanoi je naprosto pohodovy. Vecer nasednete, resp. ulehnete, do vlaku a rano jste, po jedinem prestupu na autobus, v miste urceni. Cesta vlakem, v nizsi kategorii (kupe obsahuje sest luzek), je komfortni, takze jste rano cerstvi a odpocati. Coz nelze tvrdit o sleeper autobusech.

Vrcholy hor z ulic Sapa

Sapa, resp. jeho okoli je prirovnavano k Alpam avsak s nadechem exoticnosti. Jestlize jsou hory v okoli Sapa prirovnavany k Alpam, tak pro jejich krasu. Vic podobnosti jsme nenasli. Snih zde obcas sice napadne, ale vydrzi par hodin, ne-li minut. A fialove kravy tady taky nejsou :-) Nejvyssi vrcho, Fansipan, meri neco malo pres tri tisice metru. Co se exotiky tyka, ziji v okoli Sapa obyvatele vesnicek patrici k etnickym mensinam, obecne oznacovane za horske kmeny. Zde v Sapa horske kmeny dokazaly vystavet terasovita policka na svazich i prudkych kopcu a tak se zivit pestovanim ruznych plodin, predevsim ryze, i na tezko pristupnuch a na prvni pohled nemyslitelnych mistech. Avsak z exotiky horskych kmenu zbylo malo, zrejme predevsim diky turistice se obyvatele horskych kmenu preorientovali na "obchodovani" s turisty. Nemaji sice zadne stanky, ale na misto toho chodi s nusi na zadech po ulicich Sapa a s typickym "Where are you from..." zacinaji konverzaci, behem niz rychle vytahnou sve zbozi z nuse a zacnou premlouvat k nakupu.

Fotky: Deti horskych kmenu

Horske scenerie jsou nadherne, dechberouci. Cele pohori skyta obrovske  mnozstvi treku v horach a nektere aspekty zivota minorit rozhodne stoji za shlednuti. Uz zminena terasovita policka jsou uchvatna. K velke skode mistni turistiky vsask prispiva omezenost turistickych agentur, ktere nabizeji jednostrane masove vypravy do vesnicek horskych kmenu. Na misto, aby byl kladen duraz take napr. na horskou turistiku s moznosti "vynechat" horske kmeny.

 Fotky: 1) Policka a vrcholy dosahujici vysky 3000 metru; 2) Civilizae pronika i mezi horske kmeny.

Chteli jsme si prochodit co nejvice mist v kopcich okolo Sapa. Bohuzel moznosti prochazeni bez pruvodcu prilis neni, protoze zadne stezky (krome jedine) nejsou v terenu znacene. A mapa, ktera by byla vhodne k turistice nebyla k dispozici. Nejdetailnejsi mapa k dispozici ma meritko 1:75 000, coz je dobre pouze pro zakladni orientaci. Prvni den jsme sli po jedine vyznacene trase a uzili si kratkou prochazku (a odrazeli nabidky "skveleho" nakupu nebo svezeni na motorce) . Druhu den jsme se pokusili naplanovat trasu pres vrchol do jine vesnice. Avsak po par hodinach jsme zjistili, ze jsme ztraceni a ten spravny kurz jsme nenasli ani s pomoci mistniho ridice motorky. A tak jsme zvolili opet jen kratkou prochazku do blizkych kopcu. Kazdopadne jsme si vyzkouseli jizdu ve trech na jedne motorce - skutru :-) Po vahani, pouceni z predchozich nezdaru (a bez moznosti vyberu jine alternativy) jsme se na jednodenni trek s pruvodcem vydali. Nasi pruvodkyni byla 17ti leta slecna z horskeho kmene a vedla nas terenem mene i vice narocnym, vesmes ryzovymi policky, az ke sve vesnici, kde nam ukazala mistni zakladni skolu, tradicni remesla a trochu i toho turistickeho skanzenu. Kazdopadne zajimave povidani, mame par poznatku i o Vietnamu.

 Fotky: 1) Ryzova policka ve svazich; 2) Zeny horskeho kmene.

V Sapa jsme nakonec stravili celkem ctyri dny a nutno priznat, ze pekne pocasi jme meli pouoze jeden den. Jinak byla zima jako na Sumave a bylo zatazeno, takze jsme nevideli vrcholky hor a prselo nam poprve po padesati dnech. A protoze jsme nemeli zadne zadne topeni v nasem hotelu, dost jsme promrzli. Ale vsechny tyto zapory dohromady nebyly silnejsi nez pozitiva.

Ninh Binh
Pote, co jsme opustili horske mestecko, namirili jsme si to asi 90 kilometru jizne od Hanoj do mesta Ninh Binh. Jeste predtim jsme se rozhodli "vypustit" takovou turistickou atrakci svetove extratridy jakou je zatoka Ha Long. Jestli jsme udelali dobre, to se asi nikdy nedozvime. Prave Ninh Binh je ale popisovan jako Ha Long ve vnitrozemi.
Cestu Sapa-Hanoj jsme absolvovali nocnim "sleeper busem", z Hanoj do Ninh Binh jsme putovali vlakem. Pri vystupovani z vlaku v cilove destinaci, jsme byli svedky dost divoke podivane. Pote, co vlak zastavil, se dav cekajici na pristoupeni zacal energicky a chaoticky tracit do vagonu, aniz by nechal vystoupit dav, ktery prijel do sve cilove stanice (nutno rici, ze vietnamske drahy prodavaji vsechny listky s mistenkou, takze se nemuze stat, ze si nesednete; pokud je vlak vyprodan, musite dalsim spojem) takze toto tlaceni dovnitr bylo naprosto iracionalni, postradalo logiky. Odnesl to Ondra, ktery nestihl vystoupit vcas. A mel proti sobe vicehlavou tlacici se san... Po chvilce tlacenice (krosna na zadech budi nekdy udiv, nekdy vsak respekt) a hlasiteho nadavani vsak i on vystoupil uspesne.

Oltar v jednom z chramu v Hua Lu

Mesto Ninh Binh samotne neni zadna perla pro navstevniky, ale jeho okoli skyta perel vic nez dost! A jsou to opet vapencove homole, ktere davaji teto oblasti nadherny krajinny raz a v nekterych mistech vytvareji jedinecnou scenerii k pozorovani. I kdyz my meli pozorovani ztizene neprizni pocasi - husta a nizko polozena oblacnost nedovolila udelat pekne fotky nekterych mist, takze si je musime pamatovat a vy predstavit :-)
Nejvetsimi magnety v okoli mesta jsou starobyle mesto Hua Lu, nove vybudovany komercni turisticky komplex Trang An, jeskyne Mua cave s famozni vyhlidkou ze skaly nad jeskyni a predevsim plavba lodickou po rece mezi vapenci a jeskynemi v Tam Coc. Dale jsme navstivili mestecko Phat Diem, kde je k videni velky pocet kostelu, ruznych architektonickych stylu, ktere davaji vzpomenout na doby, kdy sem bylo krestanstvi importovano Evropany (zejmena Portugalci a Francouzi). A pak jeste dalsi mista, ktera jsme my ale nenavstivili. To co jsme videli, muzeme vrele doporucit (krome komercniho komplexu). A pokud by nekdo chtel navstivit Tam Coc, tak jedine velmi casne rano nebo pozde odpoledne (k veceru) - v cas, kdy neni ricka preplnena lodkami.

Fotky: Vyhledy ze skaly nad Mue cave 1) smerem k Ninh Bihn, 2) na ricku z Tam Coc; 3) Lodky v Trang An.

Jako idealni dopravni prostredek doporucujeme tank nebo obrneny transporter. Jinak nemate zaruceno preziti. Pokud se chcete zapojit do silnicniho provozu, zpomente na pravidla. Semafor je pouze informativni, vetsina ridicu jej sice respektuje, ale to je vse. Jinak plati pravidlo vetsino. Pokud je krizovatka bez semaforu, jedou vsichni zaroven a krizeni vozidel je provadeno jakymsi pohybem "proplouvani" (nebo take prostupovanim, lepe to nedokazeme vysvetlit). Nejzakernejsi jsou vsak jezdci v protismeru, kterych je asi tak petina ucastniku silnicniho provozu. Ale musime priznat, ze jsme za tri tydny pobytu ve Vietnamu videli pouze jedinou bouracku - ta vsak nebyla ve meste, ale na hlavnim tahu. Takze tento silnicni nerad ve mestech asi nejaky rad ma :-) Po dvou dnech jsme zbalili krosny, nasedli do nocniho sleeper busu a vyrazili smer Hue - byvale kralovske/cisarske mesto lezici v centralni casti Vietnamu (jiz v jizni casti Vietnamu z pohledu geografickeho rozdelelni uzemi na konferenci v Postupimi po druhe svetove valce).

.

Fotky: Komplex katedray v Phat Diem, v Sino-Vietnamskem stylu s evropskymi prvky